Slezská ornitologická společnost

Vítejte na webových stránkách

Slezské ornitologické společnosti !

Naleznete zde základní údaje o naší společnosti, její činnosti a další informace.

Ochrana čejčích hnízd
27.4.2020
Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) patřila ještě v polovině osmdesátých let k běžným ptákům zemědělské krajiny. V té době se její početnost odhadovala na 20–40 tisíc hnízdících párů. Zejména v důsledku intenzifikace zemědělství její populace klesá dodnes. Podle údajů ČSOP hnízdilo na území ČR v roce 2017 8 500 párů.

V březnu a dubnu 2020 proběhl na polních pozemcích na katastrálním území obce Dolní Lutyně a v blízkém okolí v okrese Karviná monitoring hnízd čejky chocholaté za účelem její ochrany před zemědělskými pracemi. Pětice dobrovolníků vyhledávala čejky sedící na hnízdech a nalezená hnízda se snůškou označovala viditelným způsobem tak, aby tato hnízda byla uchráněna před strojními pracemi.

První hnízdo bylo objeveno a označeno dne 18. 3. Do konce druhé dekády dubna se podařilo označit celkově 27 hnízd se snůškou. Pouze jedno hnízdo bylo opuštěno v důsledku zemědělské činnosti, dalších šest pak v důsledků jiných okolností. Již 17. 4. byla pozorována první úspěšně vylíhnutá mláďata (viz foto), která většinou instinktivně vyhledala bezpečnější prostředí v nízkých porostech v okolí pole.

Velký dík patří všem účastníkům monitoringu, především jeho koordinátorovi Pawlovi Czyžovi, místnímu zemědělci a vášnivému milovníku přírody, dále pracovníkům Zoo Ostrava Ivetě Svobodové a Tomáši Hanzelkovi, kteří jsou stejně jako další zúčastněná Maruška Hánová členy Slezské ornitologické společnosti. Vylíhnutým mláďatům přejeme bezpečné překlenutí nejzranitelnějšího období ptačího života a věříme, že se v dalším roce na polích v okolí Dolní Lutyně shledáme s ještě vyšším počtem jedinců než letos.

Text Emil Morav, foto Pawel Czyž
Zatím tři ze čtyř
22.4.2020
Na přelomu podzimu a zimy loňského roku členové SOS snížili a upravili čtyři hnízda všeobecně oblíbeného čápa bílého v Moravskoslezském kraji. O to s větším napětím očekávali jejich návrat. Jako první se čáp objevil na hnízdě v Ostravě – Staré Bělé. Údaj o pozorování druhu vložila do databáze ČSO Birds.cz paní Dita Ondrejčeková dne 17. 3. 2020, podle zákulisních informací však byl čáp pozorován na hnízdě již o týden dříve. O tom, že se má hnízdící pár čile k světu, svědčí i přiložená fotografie. První pozorování čápa bílého na hnízdě v Raduni v okrese Opava vložil do téže databáze dne 28. 3. 2020 pan Matěj Tvarůžka. Chronologicky třetím v pořadí je hnízdo se sedícím čápem ve Vítkově díky údaji pana Vladimíra Balcara ze dne 15. 4. 2020. Stále čekáme, zdali bude nakonec obsazeno i poslední čtvrté hnízdo v Ostravě – Polance nad Odrou. Naposledy zde prokazatelně hnízdil čáp bílý v roce 2018, z loňského roku jsou jen občasná pozorování víceméně jednotlivců. Jestli bude hnízdo obsazeno letos, se ještě uvidí. S každým dnem ale pravděpodobnost výrazně klesá, třeba se dočkáme v některých z následujících let.

Text a foto Patrik Molitor
Červnové sčítání labutě velké přeloženo na příští rok
22.4.2020
Vzhledem k aktuálnímu stavu panujícímu v ČR v souvislosti s šířením koronaviru bylo červnové sčítání labutě velké po dohodě s hlavním koordinátorem Janem Horou a představiteli jiných zapojených poboček přesunuto na rok 2021. To ale neznamená, že si při vlastních vycházkách do přírody nemusíte druhu všímat. Ba naopak, každá položka uvedená v databázi ČSO Birds.cz má svou váhu.

Děkujeme za pochopení.

Patrik Molitor
Jak to bylo s determinací racka středomořského v Dolním Benešově v roce 2019?
1.4.2020

Někteří z vás možná již zaznamenali anebo možná ještě zaznamenají, že v loňském roce zahnízdil v kolonii racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus) v Dolním Benešově racek středomořský (Larus michahellis). Možná si někteří z vás i na základě přiložené fotografie u článku v časopise Acrocephalus (Ostrava) kladli otázku, jak si autoři mohou být tak jistí tím, že je to racek středomořský a ne blízce příbuzný a těžce odlišitelný racek bělohlavý (Larus cachinnans). Koneckonců by u racka bělohlavého byl i větší předpoklad hnízdění. Věřte, že podobnou otázku si položili samotní autoři i redakční rada časopisu před zveřejněním článku. Není sporu o tom, že nejprůkaznější pro rozlousknutí tohoto determinačního oříšku by byla genetická analýza. Na druhou stranu, kolik z publikovaných článků o hnízdění racka bělohlavého nebo středomořského v ČR tuto genetickou analýzu má? Proto se autoři rozhodli na základě pořízených fotografií hnízdícího páru oslovit předního českého odborníka na determinaci skupiny velkých druhů racků. Ten na části zaslaných fotografií určil racka středomořského a na dalších racka středomořského se znaky také racka bělohlavého. Nezávisle na to redakční rada oslovila autora publikace Gulls of Europe, Asia and North America Klause Mallinga Olsena, světově uznávaného dánského specialistu na determinaci racků, a zaslala mu stejné fotografie. K. M. Olsen určil na všech snímcích racka středomořského a požádal o nahrávku hlasu (kterou bohužel autoři nemají). I přesto mu autoři zaslali ještě další tři fotografie hnízdícího páru z Dolního Benešova v roce 2019. Odpověď K. M. Olsena: Bright yellow legs combined with other characters are perfect for michahellis. It could be published as michahellis. Jeho vyjádření bylo pro publikaci článku zásadní. Chybou ale bylo, že autoři nepřiložili k článku více fotografií dokládající vyšší průkaznost druhu (zejména druhého nekroužkovaného jedince z hnízdícího páru), proto jednu z nich přikládáme aspoň zde. Jaký druh velkého racka v Dolní Benešově letos zahnízdí, uvidíme. Může to být racek středomořský nebo racek bělohlavý, ale třeba to taky nemusí být ani jeden. Spekulace však už kolem toho jsou. Pevně ale doufáme, že tam zahnízdí především racek chechtavý a racek černohlavý (Larus melanocephalus).

Text a foto Patrik Molitor
Acrocephalus (Ostrava) 34
1.4.2020
V novém čísle zpravodaje Acrocephalus (Ostrava) se kromě tradičních příspěvků zabývajících se odchyty ptáků v rákosině Dolního Bartošovického rybníka či mapováním regionální hnízdní populace motáků lužních objevují i zbrusu nové. Vzhledem k velkému zájmu o „populárně-naučnou“ mapovací akci Beskydské houkání (která musela být letos kvůli pandemii zrušena) se může tento „slet“ zaměřený nejen na sovy a lesní kury stát další nepřehlédnutelnou opakující se událostí v regionu. S naší největší chráněnou krajinnou oblastí jsou úzce spjaty další dva příspěvky pojednávající o ochranářsky významných druzích pěvců – již vymizelé lindušce horské a ubývajícímu kosovi horském. V nižších nadmořských výškách se zase skupince regionálních ornitologů podařilo úpravou ostrovů jezera v Dolním Benešově připravit ideální podmínky k rozmnožování pro ubývajícího racka chechtavého, v jehož velké kolonii našlo (snad nikoliv jen krátkodobé) útočiště po jednom páru racka černohlavého a – poprvé v ornitologických dějinách Slezska – i jeho většího příbuzného racka středomořského. Významnou ornitologickou raritou na přelomu let 2018 a 2019 bylo pozorování lyskonoha ploskozobého na Hlučínském jezeře. Pokud vás obsah čísla zaujal, objednat si ho můžete na adrese sos.cso@seznam.cz.

Výbor SOS
Úprava ostrovů v Dolním Benešově
1.4.2020
V úplném závěru měsíce února jsme společně s kolegou Romanem Pechníkem a se souhlasem Kamenolomů ČR provedli úpravu ostrovů na jezeře v Dolním Benešově. Loni se úprava výrazně podepsala na nárůstu počtu hnízdících párů racka chechtavého ‒ hnízdilo jich tam bez mála 1 000. Vzhledem k tomu, že jsme ostrovy upravili loni, předpokládali jsme, že max. posečeme křovinořezem trávu. Při doplutí na ostrovy jsme se nestačili divit ‒ opět byly až nevěřícně zarostlé. Po několika hodinách práce jsme provedli aspoň nezbytné terénní úpravy s vědomím, že až tam vyrazíme opět v zimě, budeme se muset lépe vybavit. Nehledě na adrenalinovou, téměř noční plavbu kajakem v silném a mrazivém větru. Co bychom ale pro ty ptáky neudělali...

Text a foto Patrik Molitor
Jarní členská schůze 2020
24.2.2020
Předposlední únorovou sobotu roku 2020 se v prostorách Ostravského muzea uskutečnilo tradiční jarní setkání členů pobočky a milovníků ptactva nejen našeho kraje. V úvodu programu schůze 40 členů pobočky jednohlasně zvolilo v rámci doplňujících voleb do výboru SOS na pozici jednatele Mgr. Emila Morava, jehož náplní práce v pobočce bude především vzbudit zájem o ptactvo a přírodu u naší nejmladší generace. M. Mandák seznámil členy s výsledkem hospodaření pobočky za rok 2019 a s rostoucí členskou základnou pobočky ‒ aktuálně máme 110 řádných členů. P. Molitor představil nové číslo zpravodaje Acrocephalus (Ostrava) a poděkoval všem autorům příspěvků a redakční radě za náročnou přípravu časopisu včetně recenzního řízení. Další pasáž schůze se zabývala mapováním „kontroverzního“ pobočkového ptáka let 2019 a 2020 – straky obecné ‒ a letošním sčítáním labutě velké o prvním červnovém víkendu, kdy rovněž proběhne identická akce v územní působnosti sousedního MOS. Poté proběhla plnohodnotná diskuze o výkupu mokřadních ploch v k. ú. Bludovice se závěrem, že za stávajících podmínek se pro pobočku jedná o finančně nereálnou záležitost, nehledě na další zajištění organizace a správy pozemků. Závěrem prvního bloku seznámila E. Pleskotová z kanceláře ČSO přítomné o nejdůležitějších činnostech mateřské organizace v uplynulém i budoucím období. Po přestávce odstartoval druhý blok poutavou přednáškou K. Ševčíkové, která se dlouhodobě zabývá nejen bionomií a etologií lejska malého, ale i jeho kroužkováním v Beskydech. Zajímává přednáška navodila u přítomných řadu otázek, na které předsedkyně MOS s přehledem odpovídala. Beskydy byly opět připomenuty i v příspěvku D. Křenka, který seznámil členy s výsledky loňského Beskydského houkání a jeřábkování, pozval je na letošní akci a vyzval je i k mapovaní skorce vodního v Beskydech. Závěrem Ł. Nytra z AOPK zmínil důležitost správného zadávání položek do faunistické databáze ČSO Birds.cz, a to z důvodu následného převodu do databáze ochrany přírody. Neformální, ale neméně hodnotná část schůze následně pokračovala v naplněném salónku jedné ostravské hospody.

Děkujeme přednášejícím a všem zúčastněným členům a hostům. Těšíme se na příště.

Za výbor SOS Patrik Molitor
Červnové sčítání labutí velkých – přeloženo na rok 2021
17.2.2020
V letošním roce se pobočka ve spolupráci s Janem Horou rozhodla uskutečnit ve své územní působnosti červnové sčítání labutí velkých, jehož cílem je zkontrolovat co nejvíce vodních ploch a zaznamenat páry s mláďaty (příp. ještě sedící), rozlišit šedohnědá a bílá mláďata i nehnízdící jedince. Vítané jsou i doplňující informace, např. umístění hnízda, počet vajec (hnízda cíleně však nekontrolovat), příčina neúspěšného hnízdění, zbarvení nohou samce a samice aj. Každý spolupracovník na základě předchozí dohody předá seznam všech kontrolovaných lokalit ‒ vhodné jsou jakékoliv větší stojaté vody, zejména rybníky a jezera. Před přípravou sčítání je třeba zajistit, aby nedocházelo k duplicitním kontrolám lokalit. Proto jsme se rozhodli zvolit okresní či lokální koordinátory. Ptačí oblast Poodří si vezme na starosti Patrik Molitor, okres Ostrava-město Martin Mandák a okres Opava Michal Jakubec. Pokud by z vaší strany byl zájem např. o koordinaci dalších větších území či okresů (zejména Nový Jičín a Karviná), budeme jen rádi. Rovněž uvítáme všechny dobrovolníky, kteří by se do sčítání chtěli zapojit. V případě zájmu nás prosím informujte na blížící se schůzi či písemně na sos.cso@seznam.cz.

Získané výsledky přispějí nejen k celorepublikovému, ale i k regionálnímu obrazu hnízdní populace labutě velké.

Jan Hora a Patrik Molitor
Přírodovědný kroužek pro děti
8.12.2019
Mezi jednu ze základních priorit Slezské ornitologické společnosti patří práce s mládeží. Proto jsme se rozhodli po delší době obnovit činnost přírodovědného (zejména ornitologického) kroužku pro děti 1. stupně základní školy ve věku v rozmezí 8 až 12 let. Přírodovědný kroužek povede erudovaný pedagog pan Mgr. Emil Morav, který má bohaté zkušenosti s vedením zájmových aktivit pro děti. Zda-li se přírodovědný kroužek od nového roku opět otevře, záleží na počtu zájemců. Minimální počet je 6 dětí, maximální 12. V průběhu ledna až května 2020 by bylo uskutečněno 10 setkání, která by byla zaměřena především na přírodu okolí města Ostravy (pobytové znaky zvířat, soví noc, poslové jara). Bližší organizace i cena by byla upřesněna na začátku roku 2020. Momentálně však záleží na vašem zájmu o znovuotevření kroužku. Proto prosím neváhejte a pište na email sos.cso@seznam.cz, zda-li máte o kroužek zájem.

Text a foto Emil Morav a Patrik Molitor
Snižování čapích hnízd v Moravskoslezském kraji
8.12.2019
Na přelomu podzimu a zimy letošního roku se členové naší společnosti M. Miškovský, P. Molitor a R. Pechník pustili do nelehkého úkolu. V rámci projektu Krajina pro čápy se rozhodli snížit vytipovaná hnízda čápa bílého v Moravskoslezském kraji. Jednalo se o hnízdo ve Staré Bělé, Raduni, Polance nad Odrou a ve Vítkově. Hnízda měla v průměru okolo 80 cm na výšku, 185 cm na šířku a vážila několik set kilogramů. S jistým nadhledem by si průměrně vysoký člověk mohl na hnízdech ustlat a zdřímnout. To však nebyl zájem ornitologů. Pro snížení takového hnízda nepotřebujete jen fyzickou sílu, ale hlavně netrpět závratěmi. Nehledě na to, že všechna hnízda kromě „vítkovského“ byla na sloupech elektrického vedení, takže to chce také kus pořádné odvahy a trpělivosti. Trpělivost je důležitá i z toho důvodu, že vyřídit všechny náležitosti kolem snížení hnízda trvá několik měsíců. I přesto nutno podotknout, že všechny zúčastněné strany – Slezská ornitologická společnost, Česká společnost ornitologická, Moravskoslezský kraj a firma ČEZ, a. s. – spolupracovaly na vysoké úrovni. Snížená hnízda dosahovala v průměru lehce přes 30 cm výšky a průměrně 140 cm šířky. Odvezly se plně naložené čtyři vozíky hnízdního materiálu, tzn. kompostu, větví, ale také plastů a hadrů. Mimo výše tři zmíněné subjekty děkujeme také Technickým službám v Polance nad Odrou a ve Vítkově za spolupráci při redukci místních hnízd.

Pevně doufáme, že čápi tento zásah ocení a hnízda opětovně osídlí.

Za projektový tým Patrik Molitor