Slezská ornitologická společnost

Vítejte na webových stránkách

Slezské ornitologické společnosti !

Naleznete zde základní údaje o naší společnosti, její činnosti a další informace.

Nejvyšší i nejmenší aneb Kdo stráží tajemná blata
18.7.2020
Kdo se rozhodne vydat na ornitologickou vycházku ve stopách pastýře Gilla, legendárního strážce Rejvízu, neměl by být zklamán. Nejvýše položená obec českého Slezska se pyšní největším vrchovištním rašeliništěm ve Slezsku a na Moravě, v jehož centrální části se nachází známé Velké mechové jezírko.

Procházku okolím obce nám zpestří celá řada běžnějších ptačích druhů včetně právě krmících jiřiček obecných. Plné ruce práce s drobotinou teď mají i ťuhýci obecní, zatímco dříve hnízdící druhy jako stehlíci obecní nebo čížci lesní se již krajinou potulují v drobných hejncích.

I na dálku slyšitelné „kre, kre“ ozývající se z podmáčených luk v okolí obce prozradí neúnavného chřástala polního. Do vysokých partií Jeseníků neváhal vylétnout ani strnad luční, kterého má většina spojeného spíše s nivní krajinou. Pokud budeme pozorní, možná uvidíme z vysoké trávy vykukovat i hlavu impozantního jeřába popelavého, současného nejvyššího hnízdícího ptáka České republiky.

Lesem v okolí Velkého mechového jezírka se rozléhá zpěv pěnkav obecných, červenek obecných, budníčků menších i b. větších a střízlíků obecných. Pozornějšímu návštěvníkovi neuniknou ani hlasy obou druhů králíčků a sýkor uhelníčků, vzácněji sýkor parukářek. Z hloubi lesa můžeme zaslechnout i budníčka lesního. Pravým strážcem zdejších lesů je však malý velký bojovník kulíšek nejmenší, na jehož přítomnost nás za dne mohou upozornit poplašné hlasy drobných pěvců.

Možná si Rejvíz svou melancholickou náladou získá i vaše srdce. Nepochybně si získalo i srdce mnohých ptačích obyvatel, z nichž nejeden patří mezi ty méně běžné. Pokud snad nebudeme mít ptáčkařské štěstí, pak se o naši radost z vycházky určitě postará překrásná a zajímavá krajina, která má své podmanivé kouzlo v každé roční době.

(Článek byl napsán na podkladě ornitologické vycházky, kterou uskutečnili 3. 7. 2020 Jaroslav Vlach a členové SOS Petr Vondráček a Emil Morav. Kompletní seznam pozorovaných druhů najdete na birds.cz/avif)

Text a foto Emil Morav
Na střeše Moravy a Slezska
11.7.2020
Masiv Pradědu je turisticky oblíbená lokalita, která návštěvníky láká svými „nej“. První „nej“ je známé i školou povinnému žákovi: Praděd je nejvyšší hora Moravy a Slezska. Vystoupáme-li na vrchol televizního vysílače, staneme dokonce na nejvyšším bodu České republiky. Lákadlem jsou i vodopády Bíle Opavy a původní horské smrčiny ve vrcholových partiích hor. Na samotném hřebenu Pradědu, Vysoké Hole a dalších navazujících vrcholů se navíc můžeme setkat s přirozeným bezlesím, které má biotopově povahu tundry, hostící rostlinné i živočišné druhy, kterým vyhovuje drsné horské či severské klima. Je však takové prostředí přívětivé i pro ptáky?

Ze zkušeností z Krkonoš víme, že vrcholové partie hor s přirozeným bezlesím jsou útočištěm některých ptačích klenotů, se kterými se v ČR můžeme v hnízdní sezoně setkat pouze tady. Mezi tyto druhy patří kulík hnědý (Charadrius morinellus), pěvuška podhorní (Prunella collaris) a slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica). V Jeseníkách pěvuška podhorní v minulosti hnízdila na několika lokalitách. Slavík modráček tundrový zde byl pozorován pouze jednou. Zato kulík hnědý zde byl spatřen opakovaně; jeho hnízdění se však doložit nepodařilo.

Zmíněné tři druhy byly vysněnou metou ornitologického průzkumu, kterého se 1.–2. 7. 2020 zúčastnili Jaroslav Vlach a členové SOS Petr Vondráček a Emil Morav. Dle časových možností byly prozkoumány vrcholové partie Pradědu, Vysoké Hole, Břidličné hory (a přilehlých vrcholů) a Červené hory. Kromě omezených časových možností průzkum značně omezoval pohyb terénem pouze po značených stezkách. S ohledem na výše uvedenou velkou trojku můžeme konstatovat, že výskyt ani jednoho taxonu se prokázat v daných lokalitách nepodařilo. Z hlediska časových a terénních možností průzkumu však není jejich výskyt ani zdaleka vyloučen.

V přirozeném bezlesí Pradědu a Vysoké hole byl prokázán výskyt druhů, které lze v tomto prostředí očekávat. Za hojné zde můžeme označit zejména lindušky luční a skřivany polní. Méně hojné jsou lindušky horské (pozorováno minimálně šest jedinců) a bělořiti šedí (pozorováni na Vysoké holi; viz foto); bylo prokázáno i hnízdění obou druhů. V nejvyšších partiích byly pozorovány i další druhy. Mezi druhy, které bychom mohli pro tento ekosystém vnímat jako netypické, bychom mohli zařadit např. ťuhýka obecného nebo kukačku obecnou. Oba druhy byly pozorovány jen několik desítek metrů pod vrcholem Pradědu. V partiích s přechodem lesa do bezlesí se hojně vyskytovaly na přibližně dvě desítky druhů ptáků. Např. pěvušky modré, králíčci ohniví méně i k. obecní, lindušky lesní, křivky obecné, čečetky tmavé, sýkory uhelníčci, vzácněji s. parukářky, čížci lesní, rehci domácí, budníčci větší i b. menší, červenky obecné, všudypřítomné pěnkavy obecné a pěnice černohlavé ad. Z dravců byla pozorována poštolka obecná a krahujec obecný. V okolí Ovčárny bylo prokázáno hnízdění jiřiček obecných, na lovu zde byli pozorováni rorýsi obecní a jedna vlaštovka obecná.

Příjemným zážitkem bylo pozorování jednoho až dvou samců sluky lesní během toku a jedné další sluky v blízkosti PR Sněžná kotlina. Naopak zklamáním byla absence pozorování kosa horského, pro nějž by cílové lokality měly představovat ideální biotop.

Přestože se nepodařilo prokázat hnízdění ani výskyt cílových druhů průzkumu, byla zaznamenána řada zajímavých zjištění. Pro zájemce je v databázi pozorování na stránce birds.cz/avif seznam všech pozorovaných druhů. Pro solidní závěry ohledně výskytu vzácných druhů ptáků v Jeseníkách by byl zapotřebí průzkum mnohem důkladnější.

Text a foto Emil Morav
Akce Acrocephalus v Bartošovicích 2020
11.7.2020
Mnozí ptáci již mají vyvedená mláďata a začínají se připravovat na dobrodružnou a stále tajuplnou cestu k jihu. Měli byste i vy chuť pomoci poodhalit roušku tajemství ptačí migrace? Pokud ano, rádi bychom vás pozvali na tradiční odchytovou akci Acrocephalus v CHKO Poodří v PR Bartošovický luh! Kořeny této akce zaměřené na pohnízdní tah rákosinných pěvců sahají do 80. let minulého století. Více se o ní dočtete na webových stránkách naší společnosti rovnou zde.

Mezi pomocníky uvítáme všechny zájemce o opeřence, kteří mají chuť přiložit ruku k dílu – ať už začínající obdivovatele ptactva, tak protřelé kroužkovatele. Odchyty v letošní sezoně začnou 15. července a budou probíhat až do 1. září. Zájemce prosíme, aby s předstihem napsali na email: sevcikovaka@seznam.cz nebo zavolali na 776 746 980, kde vám poskytneme bližší informace k plánované akci.

Kateřina Ševčíková a Vojtěch Brlík, organizátoři akce
Kozmické louky? Spíše Kozmické tůně!
24.6.2020
Zatímco přívaly deště mohou potrápit drobné pěvce, kteří v současnosti krmí své potomky hmyzem, Kozmické louky ožívají v nových kulisách a mnohým druhům to plně vyhovuje. Vyhloubené tůně se v důsledku zvednuté hladiny slily v jedinou tůň, zatímco na okolních loukách vznikly nové tůně. Současný stav připomíná jaro 2017, kdy se na Kozmických ptačích loukách konalo velmi vydařené Vítání ptačího zpěvu. Návštěvníky tehdy čekala nevšední podívaná se vzácnými herci: bukačem velkým, jeřábem popelavým, nejméně třemi druhy vodoušů a celou plejádou dalších, převážně na mokřadní krajinu vázaných druhů. Také tehdy vznikla po vydatných deštích na Kozmických loukách řada dočasných tůní.

Jarní tah již je za námi, ale příroda stále nabízí nové zážitky. Poblíž místa, kde parkují auta návštěvníků Kozmických luk, můžete v těchto dnech vidět rozsáhlou tůň, kterou si vyhlédlo hejnko poláků chocholaček. Nedaleko nich se procházel čáp bílý, který v trávě vytrvale sbíral žížaly, které promočená půda vyhnala na povrch. Zřejmě ani hlodavcům není v současnosti v norách moc příjemně. Lovící poštolka byla úspěšná hned na první pokus a se svou kořistí odlétla na uschlé větve nedaleké vrby, aby mohla v klidu posvačit. Nové tůně vyhovují i rackům. Spolu s již vzletnými mláďaty hledají v nových lovištích něco k snědku.

Pokud si najdete chvilku, neváhejte a vydejte se na Kozmické ptačí louky. Uvidíte známou ptačí lokalitu v jiné perspektivě. Neváhejte však příliš dlouho. Letní sluníčko brzy uvede Kozmické louky do běžného stavu. A pokud máte nějakou tu drobotinu, nezapomeňte ji vzít s sebou. Kozmické louky jsou totiž v současnosti také plné drobotiny. Děti tak jistě potěší pohled na housátka, kachňátka, labuťátka či mláďata lysek černých nebo potápek malých. A pokud nemáte silný dalekohled, nevadí. Mláďata racků jsou tady teď ve velkém množství a můžete si je prohlédnout i starším binokulárem.

Pokud si čas v nejbližších dnech nenajdete, můžete se na atmosféru zatopených Kozmických luk podívat alespoň prostřednictvím videa.

Text, foto a video Emil Morav
Mapování kriticky ohroženého strnada zahradního na Moravě
20.6.2020
V letošním roce byl Českým svazem ochránců přírody podpořen projekt naší společnosti – Mapování kriticky ohroženého strnada zahradního (Emberiza hortulana) na Moravě, který je součástí programu Ochrana biodiverzity 2020. Poslední podrobnější mapovaní druhu v České republice proběhlo naposledy v roce 2015, kdy na celém území bylo zjištěno pouze 75 až 100 zpívajících samců, přičemž stěžejní lokalita výskytu mimo mostecké výsypky byla právě na území zemědělské krajiny SV Moravy a Slezska.

Cílem projektu je zmapovat hnízdní výskyt jednoho z našich nejvzácnějších ptačích druhů na jeho recentních i historických lokalitách v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Doplňkově bude prováděn odchyt a kroužkování jedinců, jelikož existuje pouze minimum údajů o věrnosti druhu k danému prostředí, případně bude pořízena nahrávka hlasu. Za projekt zodpovídá Patrik Molitor, který se druhem ve Slezsku zabývá již 15 let. Od roku 2017 oblast navštěvuje také Ondřej Boháč se svými kolegy. Společné výsledky výrazně přispějí k objasnění celkového stavu populace v České republice a nastíní možnosti ochrany druhu minimálně v oblasti zemědělské krajiny zájmového území.

V této době míří terénní část projektu do své závěrečné fáze. Již nyní je však velmi pravděpodobné, že výsledky nedosáhnou hodnoty 36 zpívajících samců strnada zahradního, jak tomu bylo v roce 2015.

Výbor SOS, foto Patrik Molitor
Reportáž o jiřičkách obecných
10.6.2020
Se zpožděním zveřejňujeme odkaz na reportáž k problematice ochrany jiřiček obecných od našich aktivních členů Bc. Jana Kondziolky a Ing. Otakara Závalského.

Výbor SOS
Lejsek si umí poradit
28.5.2020
Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) je ve Slezsku a na severní Moravě relativně rozšířený druh. V červeném seznamu ptáků České republiky je hodnocený jako téměř ohrožený druh.

Lejsek bělokrký obývá zejména starší dubové, bukové i smíšené porosty, ale najdeme jej i v městských parcích, větších zahradách a na hrázích rybníků s doupnými stromy. Ze zimoviště se tento druh lejska vrací v průběhu dubna a hned po příletu vyhledává vhodnou hnízdní dutinu, v jejíž blízkosti zpívá a vábí samičku. Jeho zpěv není příliš libozvučný, zato jeho černý frak by mu mohl závidět i José Carreras. Bílý límeček je hlavní znak, který ho odlišuje od podobného lejska černohlavého.

Již před několika lety jsem zpěv lejska bělokrkého zaznamenal také v Ostravě-Porubě. Další rok jsem na jediné ulici zaznamenal tři zpívající samce, což jsem vzhledem k biotopovým preferencím tohoto druhu považoval za zajímavé. Před začátkem letošní hnízdní sezony jsem se rozhodl zmapovat populaci lejska bělokrkého v městské zástavbě Ostravy-Poruby systematicky.

Mapování populace lejska bělokrkého stále probíhá, ale již teď vyústilo v zajímavá zjištění. Lejsek bělokrký, který je typický zejména pro starší lesní porosty, má v Ostravě-Porubě poměrně početnou populaci. Překvapivým zjištěním však je skutečnost, že lejsek v tomto prostředí chudém na výskyt přirozených hnízdních dutin ochotně přijímá nejen hnízdní budky, čímž je známý, ale často pro budoucí hnízdění vybírá nejrůznější dutiny ve stavbách vytesané šplhavci nebo otevřené větrací šachty, které jsou tradičním hnízdištěm např. rorýsa obecného.

Podrobné shrnutí monitoringu včetně fotodokumentace připravuji do dalšího čísla časopisu Acrocephalus (Ostrava). Již teď se zájemci mohou podívat na krátké video, které dokumentuje výskyt lejska bělokrkého v městské zástavbě v Ostravě-Porubě.

Text a foto Emil Morav
Rudonožky mají kam hlavu složit
26.5.2020
Tolik diskutovaná gradace populace hraboše polního v roce 2019 se příznivě projevila na počtu mláďat některých dravců a sov. Jako příznivý hodnotili minulý rok ornitologové zabývající se ochranou v České republice kriticky ohroženého sýčka obecného. Na střední a jižní Moravě zahnízdilo několik párů u nás velice vzácného kalousa pustovky. Skutečným překvapením loňské hnízdní sezony bylo zahnízdění jednoho páru poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v okrese Olomouc. Poštolky, které na území České republiky zahnízdily naposledy v roce 1973, vyvedly úspěšně pět mláďat.

Úspěšné zahnízdění poštolky rudonohé v roce 2019 vedlo skupinu ornitologů v čele s Ondřejem Boháčem a Tomášem Oplockým, kteří zdokumentovali hnízdění rudonožek v loňském roce (viz loňské číslo Sylvie), ke snaze podpořit zahnízdění tohoto vzácného druhu také v dalších letech. Podpora hnízdění spočívala ve vyvěšení polootevřených hnízdních budek, které podle zkušenosti ze Slovenska rudonožky ochotně přijímají. Tento záměr finančně podpořila Česká společnost ornitologická. 7. května tohoto roku tým ornitologů ve složení Karel Poprach, Tomáš Oplocký, Michal Jakubec a Lucia Rubáčová vyvěsil v okolí loňského hnízdiště osm zmíněných budek. Samotného vyvěšování se ujal zejména ostřílený ornitolog Karel Poprach, který má s vyvěšováním budek letité zkušenosti. Skupinu doprovázel jednatel Slezské ornitologické společnosti Emil Morav, který celou akci zdokumentoval.

Opětovné zahnízdění poštolky rudonohé by bylo tou nejkrásnější odměnou pro tuto smysluplnou aktivitu. Ale i zahnízdění poštolky obecné nebo kalousa ušatého, kteří v polootevřených budkách někdy hnízdí, by bylo příjemným zjištěním. Každopádně mají poštolky rudonohé k dalšímu hnízdění v okrese Olomouc cestu o krůček snazší než v loňském roce.

Text a foto Emil Morav
Ptačí rarity na severní Moravě
26.5.2020
V prvních měsících tohoto roku zavítali na severní Moravu hned dva velmi vzácní hosté. Prvním byl samec dropa malého (Tetrax tetrax), pták velikosti bažanta s výrazným černým krkem a dvěma bílými obojky. Hlavní areál výskytu je na Pyrenejském poloostrově a východně od Ukrajiny, menší populace se nalézají ve Francii a Itálii. Tento konkrétní jedinec byl nalezen Lukášem Brezniakem 20. 3. 2020 na polním letišti u Hranic. Bohužel i přes velmi důsledné prohledávání okolí zde dropa už nikdo jiný neviděl. 22. 3. ráno se Jiřímu Köttovi povedl až neuvěřitelný kousek, a to znovuobjevit dropa, který se přesunul na 16 km vzdálená pole u Lešné. To vzbudilo v mnoha pozorovatelích novou naději a prohledávání polí tedy začalo nanovo! Ptáka se povedlo najít až odpoledne Janu Havránkovi. Drop se ale ani na této lokalitě dlouho nezdržel a už následujícího rána nebyl nalezen. Tato krátká návštěva dropa na severní Moravě byla prvním pozorováním v České republice po více než 60 letech.

Druhá velká rarita letošního roku byla zpozorována 17. 4. 2020, když Miroslava Adamcová našla v PR Kotvice u Studénky velmi zajímavou kachnu. Jednalo se o samce čírky modrokřídlé (Spatula discors), kachny s areálem výskytu napříč celou Amerikou. Do Evropy zalétává velmi vzácně (např. ročně několik málo záznamů ve Velké Británii). V České republice se jedná o teprve druhý záznam, první je pozorování Jiřího Polčáka z 24. 4. 1996. V PR Kotvice se čírka zdržela několik dní a 29. 4. 2020 byla ještě krátce pozorována a zdokumentována na Kozmických ptačích loukách.

Přestože pro ochranu avifauny v našem regionu nemají tyto zálety podstatný význam, byla přítomnost nevšedních druhů příjemným zážitkem mnoha pozorovatelů.

Text Mikuláš Římanek, foto Jan Havránek
Pomozte při sledování vzácných strakapoudů bělohřbetých
29.4.2020
Chodíte rádi do Beskyd s dalekohledem a pozorujete přírodu? Vaše vycházky mohou být nejen příjemné, ale ještě i prospěšné pro ochranu silně ohroženého ptačího druhu. Strakapoud bělohřbetý patří mezi naše nejvzácnější ptáky. Na území CHKO Beskydy byly pro něj vyhlášeny ptačí oblasti Beskydy a Horní Vsacko. Vyskytuje se ve starých bukových a jedlobukových lesích, v létě a během zimního období se ale může objevit i jinde.

V Beskydech žijí ještě další tři druhy strakapoudů, přičemž nejběžnější je strakapoud velký, který je prakticky v každém lese i zahradě. V bučinách se mimo strakapouda bělohřbetého a s. velkého vyskytuje také strakapoud malý (ten obývá hlavně staré sady, doubravy a porosty podél řek, v posledních letech však začíná stoupat do hor). Na Hradisku, v Rožnovském parku a kolem obce Pulčín byl zaznamenán strakapoud prostřední, který se však nevyskytuje v bučinách.

Abychom tento druh mohli účinně chránit, musíme co nejlépe pochopit jeho potřeby (především prostorové). Ačkoliv máme o jeho hnízdním rozšíření v Beskydech poměrně dobré údaje, poznatky o jeho etologii a partnerských svazcích jsou zatím probádány velmi málo, a to i celosvětově. Především nevíme, jaká je velikost hnízdních okrsků, zda jsou ptáci věrni svému hnízdišti, zda zůstávají na hnízdištích celý rok nebo se rozptylují do širšího okolí, jestli jsou lokální populace propojeny, jakého věku se dožívají, jak daleko se od místa narození rozptylují mláďata, zda jsou si páry věrné celý život atd.

Zatímco u běžného strakapouda velkého bylo na území ČR v letech 1934–2017 okroužkováno 24 000 jedinců a poznání o tomto druhu je poměrně dobré, v případě strakapouda bělohřbetého to je pouhých 44 jedinců. Proto jsme započali s kroužkováním tohoto druhu v CHKO Beskydy. Strakapoudi jsou kroužkováni hliníkovým kroužkem, který mají na jedné noze, a červeným kroužkem s bílým kódem na noze druhé.

Více podrobností zjistíte v sekci Výzvy ke spolupráci.

Text a foto Daniel Křenek a Václav Tomášek