Slezská ornitologická společnost

Vítejte na webových stránkách

Slezské ornitologické společnosti !

Naleznete zde základní údaje o naší společnosti, její činnosti a další informace.

Přírodovědná vycházka nejen za sýkořicemi
13.10.2020
Sýkořice vousatá představovala vysněný druh ptáka druhé vycházky přírodovědného kroužku, který sdružuje zájemce o přírodu z řad žáků základní školy v Ostravě-Polance nad Odrou. A cíl to byl reálný, protože trasa vycházky vedla kolem Heřmanického rybníka, v jehož litorálním pásmu sýkořice hnízdí i zimují. Navíc v den vycházky prováděli Jaroslav Kubenka a Patrik Molitor v této lokalitě kroužkování ptáků, a tak se mohly děti těšit na to, že si některé ptačí druhy prohlédnou opravdu zblízka.

Sotva výprava dětí dorazila na vyvýšené místo, ze kterého je možné si prohlédnout celý Heřmanický rybník, přiletěl mladé přírodovědce přivítat ledňáček říční. Na zvednuté lávce rybářského mola trpělivě počkal, až si jej všechny děti prohlédly a odletěl. Brzy nato děti mohly pozorovat volavku popelavou, která vysedávala na jedné rybářské chatě a porovnat ji s volavkami bílými, které nad rybníkem pouze přelétly.

Kolem deváté hodiny výprava dospěla k odchytovým sítím a již podle počtu třepotajících se plátěných pytlíků, ve kterých byli odchycení ptáci, bylo zřejmé, že se mladí badatelé budou moci seznámit s pestrou řadou ptačích druhů. Sýkořici vousatou se podařilo odchytit v počtu třicetidevíti jedinců, a tak mohly děti nejen obdivovat krásu tohoto půvabného ptáčka, ale dobře si prohlédnout i rozdíly mezi samičkou a samečkem. Ubývající druhy mokřadních biotopů zastupoval moudivláček lužní (2 ex.). V odchytových sítích však uvízli zástupci mnoha dalších druhů: střízlík obecný (1 ex.), zvonek zelený (1 ex), sojka obecná (1 ex.), pěvuška modrá (1 ex.), sýkora koňadra (2 ex.), budníček menší (2 ex.), králíček obecný (2 ex.), červenka obecná (3 ex.), mlynařík dlouhoocasý (4 ex.), strnad rákosní (7 ex.) a sýkora modřinka (19 ex.).

V průběhu nasazování kroužků na běháky ptáků, které prováděl Jaroslav Kubenka, se děti dozvěděly, proč se ptáci kroužkují, jaké údaje si kroužkovatel zaznamenává a jak mohou ornitologové údaje, které jim poskytují zpětné odchyty, použít při studiu a ochraně ptáků.

Plní zážitků pokračovali členové kroužku v dalším putování na ptačí pozorovatelnu. V pokročilém dopoledni již ptáci přestávali být aktivní, přesto se děti měly možnost seznámit s hlasovými projevy slípky zelenonohé a pozornějším dětem neunikl ani z dálky se ozývající hlas chřástala vodního. V závěru vycházky si děti mohly ověřit své znalosti ve vědomostním kvízu.

Vycházka k Heřmanickému rybníku propojila dva hlavní cíle přírodovědného kroužku: představila dětem krásu a rozmanitost přírody a poskytla nové znalosti nejen z oblasti ornitologie. Věřme, že se zážitky a vědomosti odrazí také v zodpovědném přístupu dětí k přírodě a životnímu prostředí.

Text a foto Emil Morav
Sýček pod dohledem pitbullů
11.10.2020
V jednom z předchozích příspěvků jsme avizovali, že se nám po dlouhé době podařilo prokázat výskyt sýčka obecného (Athene noctua) v Moravskoslezském kraji (mimo okres Nový Jičín). Prvním krokem k jeho ochraně bylo informovat majitele usedlosti, který k našemu příjemnému překvapení s námi sdílel radost z tohoto objevu.

Ihned jsme s ním dohodli vyvěšení dvou budek ze Záchranné stanice a Domu přírody v Bartošovicích. Kolem vchodu budek jsme ale potřebovali dodělat oplechování zabraňující vniku predátorů, zejména kuně skalní (Martes foina). Majitel nás sice ujišťoval, že kuny se na jeho pozemku rozhodně neobjevují, protože by se o ně „postarali“ jeho tři „mazlíčci“ v podobě dvou pitbullů a jednoho loveckého psa pravidelně hlídkujících na pozemku v průběhu noci. Je nutné přiznat, že při pohledu na „mazlíčky“ tuhne v žilách krev (doufejme i kunám a toulavým kočkám).

Úpravy budek se ujal zkušený „budkař“ pan Jaroslav Kubenka a do 14 dnů bylo oplechování kolem vchodu hotovo. Nelenili jsme a budky ve středu 7. 10. 2020 vyvěsili. K výběru stanoviště nás inspiroval samotný sýček, jelikož podle množství vývržků pravidelně odpočívá ve stodole, kde shodou okolností mají kotec i dva pitbullové. Pod jejich dohledem jsme jednu budku umístili na vnitřní zeď stodoly a druhou na venkovní pilíř.

Více než instalace dvou budek je pro výskyt sýčka důležité prostředí, které je pro jeho život na této lokalitě zkrátka ideální. Mozaikovité okolí stodoly poskytuje sýčkovi snad vše. Střídají se partie obhospodařované a udržované s těmi méně, v dalších budovách se chovají zvířata, úkrytových stanovišť je v okolí více než dost. Samozřejmě nám dělají starosti lidské pasti v podobě nezajištěných napajedel pro zvířata, různé roury apod., ale majitel nás uklidňoval, že nic podobného v nejbližším okolí není. Pokud by došlo k zahnízdění sýčka, je také nezbytné v době vyvádění mláďat vyřešit hlídkující psy, protože je naprosto jisté, že nebudou rozlišovat kunu od špatně létajícího mláděte sýčka a nikdo z nás nechce, aby se ocitlo v tlamě psa. Teď ale nezbývá než doufat, že sýček má v okolí partnera/partnerku a přežije zimu.

Závěrem se sluší poděkovat Jarku Kubenkovi, který budky upravil a pověsil, a majiteli usedlosti za jeho vstřícný přístup. Uznejte sami, kdo bandě ornitologů „otravujících“ s vyvěšením budek na soukromém pozemku poskytne ještě druhý žebřík a přivítá je s láhví kvalitního rumu?

Text Patrik Molitor, foto Patrik Molitor a Emil Morav

P. S. Budky jsou ve vodorovné poloze.
Příkladný přístup města Třince k ochraně rorýsů a jiřiček
5.10.2020
V letošním roce jsme pro třinecký odbor životního prostředí a zemědělství (OŽPaZ) mapovali rozšíření a početnost rorýsa obecného (Apus apus), jiřičky obecné (Delichon urbicum) a okrajově i dalších synantropních druhů ptáků ve třech částech Třince (pracovně se jednalo o staré Lyžbice, Sosnu a centrum u autobusového nádraží). Celkem se nám podařilo zjistit více než 450 párů rorýsa obecného a 118 párů jiřičky obecné; z ostatních ochranářsky významných druhů stojí za zmínku zjištění hnízdění kavky obecné (Corvus monedula) na jednom panelovém domě a hnízdění lejska šedého (Muscicapa striata) na třech starších bytových domech.

Mapování hnízdišť rorýsa obecného a jiřičky obecné bude v Třinci pokračovat zřejmě i v dalším roce. Výsledky, které pomohou k ochraně místních populací synantropních ptáků, budou následně shrnuty v některém čísle našeho zpravodaje Acrocephalus (Ostrava).

Již nyní však stojí za zmínku příkladný postoj některých obyvatel Třince. Na jednom bytovém domě dlouhodobě „pečuje“ až o 15 hnízdících párů rorýsa obecného nájemnice jednoho z bytů paní Supíková, která již dříve ve spolupráci s OŽPaZ zajistila zabezpečení okapových žlabů krycími mřížkami, aby v nich nedocházelo k úhynu těchto ptáků. Po naší letošní kontrole půdního prostoru se náročné „brigády“ v podobě úklidu a úpravy hnízdišť mezi pozednicemi a okraji střechy domu, která má zamezit úhynu rorýsů v prostoru půdy mimo pozednicový prostor, ujaly rovnou paní Fojciková a Ručková z OPŽPaZ. Za roky praxe a spolupráce s úředníky měst Moravskoslezského kraje jsme se s tak vlídným přístupem ještě nesetkali. Všechny zmíněné dámy mají za stále vzácnější kladný přístup k synantropním ptákům náš obdiv a jsou příkladem i pro ostatní!

Text Martin Mandák, foto Martin Mandák a Gabriela Fojciková
Sýček obecný v Moravskoslezském kraji ještě nevymřel
24.9.2020
Představovat sýčka obecného (Athene noctua) ornitologické, ale i široké veřejnosti by byla zbytečná ztráta času, jelikož tato malá sovička je v povědomí nás všech od doby, kdy jsme se učili vyjmenovaná slova po s. Možná právě proto někteří čtenáři vidí potenciálního sýčka v každé druhé sově, kterou zahlédnou nebo uslyší. Kéž by to byla pravda.

V dnešní době totiž sýček obecný patří mezi kriticky ohrožené druhy ptáků a každé jeho pozorování je výjimečným zážitkem. Pravděpodobně za pět minut dvanáct jsme si to uvědomili. Díky odborníkům z řad ČSO a jejich praktické ochraně začala pomalu prosperovat jeho populace v severozápadních Čechách. Na jiných místech takové štěstí nemáme. V roce 2015 zkontrolovali Martin Mandák a Patrik Molitor v okresech Bruntál, Frýdek-Místek, Ostrava-město a Opava přes 260 lokalit a zjištěni byli pouze dva sýčci. V roce 2016 už žádný, přestože byly na místech výskytu vyvěšeny hnízdní budky.

Severomoravští ornitologové pravidelně vytipované lokality kontrolují, ale bez kladného výsledku. Naděje však svitla letos. Zcela náhodou při debatě s jedním provozovatelem usedlosti zaznělo, že na něm viděl dvě malé sovy. Samozřejmě ornitologům proběhla myšlenka, že se pravděpodobně jedná např. o kalousa ušatého (Asio otus), který se na podobných místech rovněž zdržuje. Přesto se v srpnu Patrik Molitor a Jarek Kubenka na statek vypravili a nestačili se divit vlastním očním. Na usedlosti nalezli hromadu velikostně odpovídajících vývržků a vypelichaná pírka sýčka obecného. Samotné jedince však neviděli.

V období babího léta se na usedlost po dohodě s provozovatelem opět vydali s nadějí jeho výskyt prokázat. Tentokráte také ve společnosti Emila Morava. Při opětovném hledání vývržků nic netušícím ornitologům seděl sýček obecný přímo nad jejich hlavami. Všimli si ho, až odletěl na střechu další budovy. Po chvíli hledání pak nastal ten očekávaný okamžik, kdy si ho zmínění aktéři prohlédli v dalekohledu s nočním viděním. Přestože se jednalo o malý ornitologický zázrak, sýčka jsme zbytečně dlouho nerušili.

Nyní nastává ta chvíle, kdy je nutné provést veškeré kroky k jeho ochraně. Ještě v průběhu podzimu máme v plánu po dohodě s majitelem vyvěsit odpovídající a dobře zabezpečené budky. Rovněž rozběhneme i jednání s AOPK, která letos vypracovala pro sýčka obecného záchranný program. Naším cílem je maximálně zabezpečit ochranu a podpořit potenciální hnízdění druhu. S velkým očekáváním poté budeme čekat na jaro a doufat, že po dlouhé době dojde k zahnízdění a vyvedení mláďat na samotném severovýchodě naší republiky. Držme sýčkovi palce, ať přežije zimu a veškeré nástrahy, které ho v jeho životě provázejí.

Text a foto Patrik Molitor
Polanská niva v paprscích babího léta
21.9.2020
Ve slunečném počasí babího léta se uskutečnila první vycházka přírodovědného kroužku pro děti ze základní školy v Ostravě-Polance nad Odrou.

Mladým milovníkům přírody štěstí přálo, protože se mohli seznámit s řadou nových nejen ptačích druhů. Z ptáků vázaných na mokřadní biotopy děti pozorovaly dospělé i mladé jedince potápek roháčů a p. malých, obdivovaly hojně se vyskytující kachny divoké, labutě velké, lysky černé, volavky popelavé, racky chechtavé a r. bělohlavé. Pohotovějším dětem, které se teprve seznamují s prací s dalekohledem, neunikli ani přeletující kormoráni velcí. Asi nejlákavějším druhem byl pro malé účastníky vycházky ledňáček říční, kterého mohly vidět hned na několika lokalitách. Nejzajímavějším druhem z ornitologického hlediska byla samice lžičáka pestrého, která však bohužel plavala ve velké vzdálenosti od pozorovatelů.

Z lesních druhů se děti mohly seznámit se strakapoudem velkým a s hlasem žluny zelené, budníčka menšího a brhlíka lesního. Dravce na vycházce reprezentovala pouze káně lesní.

Poodří v okolí Polanky nad Odrou a zejména její část NPR Polanská niva poskytují i na sklonku léta příležitost k pozorování řady zajímavých druhů ptáků a některé rybníky nabízejí právě dětem možnost seznámit se s některými druhy i na velmi příznivou vzdálenost.

Text a foto Emil Morav
Do Maďarska nejen za mandelíky
29.8.2020
Maďarsko je pro ptáky přívětivá země. Národní parky zde představují přibližně 10 % rozlohy a rozkládají se na 4 820 km². Kromě národních parků má Maďarsko řadu maloplošných chráněných území. Stepi, pastviny, extenzivně obdělávaná zemědělská krajina, nížinná jezera, prastaré rybníky a roztroušené lesy představují pestrou kombinaci biotopů, která se odráží také v rozmanitosti avifauny.

Jeden z největších národních parků Maďarska je Kiskunsági Nemzeti Park, tedy národní park Kiskunság. Jedná se o nesouvislé územní celky o celkové rozloze přes 500 km² na západ od města Kecskemét. Předmětem ochrany je převážně stepní krajina s řadou periodických slaných jezer, písečnými dunami, roztroušenými lesy a extenzivně využívanými pastvinami a poli.

Stepní krajina není v pozdním létě příliš bohatá na výskyt pěvců. Těm vévodí ťuhýk obecný, jehož příbuzní ť. rudohlavý a ť. menší již pravděpodobně odlétli k jihu. Vzácněji se můžeme setkat s bělořitem šedým či bramborníčkem černohlavým.

Pokud na drátě nebo sloupku oplocení v otevřené krajině spatříte ptáka velikosti kavky, je dobré mít se na pozoru. Právě na takovýchto vyvýšených posedech s oblibou číhá na svou kořist, kterou je většinou větší hmyz, mandelík hajní. Zatímco ve Slezsku byl tento pták na základě údajů z Birds.cz pozorován naposledy v roce 1955 a v České republice doloženě hnízdil naposledy v roce 1991, v oblasti NP Kiskunság si můžete být ve vhodném období téměř jisti, že na něj dříve či později narazíte. Atraktivní srostloprsté dále reprezentuje vlha pestrá, zatímco jejich příbuzný dudek chocholatý již hnízdiště opustil.

Bohaté srážky letošního léta způsobily, že jindy vyschlá slaná jezera jsou i v pozdním létě částečně naplněna vodou. V mělké vodě zde můžeme početně pozorovat řadu bahňáků jako např. tenkozobce opačné, kolihy velké, břehouše černoocasé či vodouše tmavé. Na bahnitých březích můžeme vidět konipasy bílé a k. luční, zatímco v nízké trávě vyschlých slaných břehů se k nám i na pár metrů může přiblížit chocholouš obecný.

Ptačí druhy vázané na vodní krajinu si ještě lépe můžeme vychutnat na blízkých rybničních soustavách. Rybníky Péteri-tó a Csaj-tó sice nepatří do národního parku Kiskunság, ale jedná se o maloplošná chráněná území. Vedle výše zmíněných druhů vázaných na vodu zde můžeme vidět volavky stříbřité, v. červené a v. vlasaté, kvakoše noční nebo kolpíky bílé. Překvapit nás mohou hejna bahňáků, jejichž počty mohou jít do několika stovek jedinců. Elegantní tenkozobce opačné doplňují pisily čáponohé, bekasiny otavní a jespáci bojovní, vzácněji můžeme pozorovat j. křivozobé. Zajímavé druhy vrubozobých jsou zastoupeny polákem malým. Hojně se vyskytuje kormorán malý.

Také ten, kdo v naší krajině prozatím neměl štěstí na setkání se sýčkem obecným, si v Maďarsku může přijít na své. Při několikadenním pobytu je pravděpodobnost pozorování této sovičky velmi vysoká.

Národní park Kiskunság a jeho okolí na vás promluví osobitým kouzlem stepní krajiny. Podzimní i jarní tah a samozřejmě období hnízdění mohou nejen ornitologům připravit nejeden zajímavý zážitek.

Pozn.: Text byl napsán na základě osobní návštěvy dané oblasti ve dnech 20.‒23. 8. 2020.

Text a foto Emil Morav
Kozmické louky se opět blýskly
23.8.2020
Srpen je ve znamení počátku podzimního tahu a zdá se, že je již v plném proudu. Na facebookovém profilu SOS se můžete dočíst o zajímavých pozorováních na zamokřené louce poblíž nádraží ve Studénce. Řadou zajímavých druhů se však hemží také Kozmické ptačí louky. Na své si přijdou zejména milovníci brodivých ptáků. Uznejte, že vidět pět druhů volavek na jediném místě v naší přírodě není běžným zážitkem. Na Kozmických loukách můžete vedle volavky popelavé a v. bílé spatřit také v. stříbřitou, v. červenou a juvenilního kvakoše nočního. Výčet brodivých druhů doplňují čápi bílí i č. černí.

Kozmické louky však k přestávce na tahu přilákaly i zástupce podřádu bahňáků. Na mělčinách tůní vás potěší zejména vodouši bahenní, v. tmaví, méně pak v. šedí. Specifický pískot vás upozorní na přítomnost ledňáčka říčního, kterého je někdy obtížné najít. S trochou štěstí však přilétá i do bezprostřední blízkosti ptačí pozorovatelny.

Zvažujete návštěvu tohoto ornitologicky atraktivního místa? Kozmické louky oblečené do růžové barvy stovek kyprejů vrbic vás přivítají příjemnou atmosférou pozdního léta.

(Omluvte prosím nízkou kvalitu fotografie pořízené z velké vzdálenosti.)

Text a foto Emil Morav
Každé vyvedené mládě motáka lužního se počítá
25.7.2020
První prázdninový měsíc je pro mnoho lidí spojen se začátkem dovolené, s letními radovánkami a odpočinkem. Na partu ornitologů z Opavska, jmenovitě Dušana Boucného, Martina Miškovského, Patrika Molitora a Romana Pechníka však čeká brzké ranní vstávání, běh v obilí s mobilem u ucha, telefonáty se zemědělci a stavba ohrádek v polích mnohdy za doprovodu komáří společnosti. Zmíněná parta se totiž každoročně snaží nalézt a zachránit hnízda motáka lužního (Circus pygargus) hnízdícího na Opavsku výhradně v pšeničných polích.

Loňská sezona ve znamení přemnožení hraboše polního byla ojedinělá v počtu hnízdících párů, celkově jich bylo min. 45. Letos jsme však měli pochmurné myšlenky, jelikož květnové a červnové přívalové deště se na zdejší populaci mohly negativně projevit. Není to tak dávno, kdy vlivem dešťů zdárně nevyhnízdil v oblasti snad jediný pár. Naštěstí se naše obavy nevyplnily a moták lužní na Opavsku opět úspěšně hnízdí. Populace pravděpodobně nedosáhne loňského čísla, ale určitě se mu bude blížit. Chytřejší budeme až na konci hnízdního období.

Každá sezona je něčím specifická, ta letošní je v oblasti ojedinělá termínem začátku žní. Zatímco loni byly žně na určitých místech o této době téměř u konce, letos sotva začaly. A to je pro motáka lužního jenom dobře. Na začátku července jsme totiž u některých hnízd viděli již poletující mláďata. Další nej je v počtu dohledaných hnízd díky úsilí zejména Martina Miškovského a Romana Pechníka. U těch, kde hrozí vysečení nebo jsou vystavena predaci, jsme po dohodě se zemědělci vystavěli ohrádky. Díky podpoře ČSOP v rámci programu Ochrana biodiverzity 2020 jsme po vzoru od kolegů z Polska zakoupili plotové dílce, které nám budou sloužit ke stavbě ohrádek i v dalších letech.

Přestože se jedná o časově i fyzicky a koneckonců z důvodu najetých km i ekonomicky náročnou práci, rozhodně má svůj smysl. Nejen že máme vždy výborný pocit z každého zdárně vyvedeného mláděte, ale objevíme i spousty nejrůznějších zajímavostí, na které se můžete těšit v dalších příspěvcích.

Text a foto Patrik Molitor
Nejvyšší i nejmenší aneb Kdo stráží tajemná blata
18.7.2020
Kdo se rozhodne vydat na ornitologickou vycházku ve stopách pastýře Gilla, legendárního strážce Rejvízu, neměl by být zklamán. Nejvýše položená obec českého Slezska se pyšní největším vrchovištním rašeliništěm ve Slezsku a na Moravě, v jehož centrální části se nachází známé Velké mechové jezírko.

Procházku okolím obce nám zpestří celá řada běžnějších ptačích druhů včetně právě krmících jiřiček obecných. Plné ruce práce s drobotinou teď mají i ťuhýci obecní, zatímco dříve hnízdící druhy jako stehlíci obecní nebo čížci lesní se již krajinou potulují v drobných hejncích.

I na dálku slyšitelné „kre, kre“ ozývající se z podmáčených luk v okolí obce prozradí neúnavného chřástala polního. Do vysokých partií Jeseníků neváhal vylétnout ani strnad luční, kterého má většina spojeného spíše s nivní krajinou. Pokud budeme pozorní, možná uvidíme z vysoké trávy vykukovat i hlavu impozantního jeřába popelavého, současného nejvyššího hnízdícího ptáka České republiky.

Lesem v okolí Velkého mechového jezírka se rozléhá zpěv pěnkav obecných, červenek obecných, budníčků menších i b. větších a střízlíků obecných. Pozornějšímu návštěvníkovi neuniknou ani hlasy obou druhů králíčků a sýkor uhelníčků, vzácněji sýkor parukářek. Z hloubi lesa můžeme zaslechnout i budníčka lesního. Pravým strážcem zdejších lesů je však malý velký bojovník kulíšek nejmenší, na jehož přítomnost nás za dne mohou upozornit poplašné hlasy drobných pěvců.

Možná si Rejvíz svou melancholickou náladou získá i vaše srdce. Nepochybně si získalo i srdce mnohých ptačích obyvatel, z nichž nejeden patří mezi ty méně běžné. Pokud snad nebudeme mít ptáčkařské štěstí, pak se o naši radost z vycházky určitě postará překrásná a zajímavá krajina, která má své podmanivé kouzlo v každé roční době.

(Článek byl napsán na podkladě ornitologické vycházky, kterou uskutečnili 3. 7. 2020 Jaroslav Vlach a členové SOS Petr Vondráček a Emil Morav. Kompletní seznam pozorovaných druhů najdete na birds.cz/avif)

Text a foto Emil Morav
Na střeše Moravy a Slezska
11.7.2020
Masiv Pradědu je turisticky oblíbená lokalita, která návštěvníky láká svými „nej“. První „nej“ je známé i školou povinnému žákovi: Praděd je nejvyšší hora Moravy a Slezska. Vystoupáme-li na vrchol televizního vysílače, staneme dokonce na nejvyšším bodu České republiky. Lákadlem jsou i vodopády Bíle Opavy a původní horské smrčiny ve vrcholových partiích hor. Na samotném hřebenu Pradědu, Vysoké Hole a dalších navazujících vrcholů se navíc můžeme setkat s přirozeným bezlesím, které má biotopově povahu tundry, hostící rostlinné i živočišné druhy, kterým vyhovuje drsné horské či severské klima. Je však takové prostředí přívětivé i pro ptáky?

Ze zkušeností z Krkonoš víme, že vrcholové partie hor s přirozeným bezlesím jsou útočištěm některých ptačích klenotů, se kterými se v ČR můžeme v hnízdní sezoně setkat pouze tady. Mezi tyto druhy patří kulík hnědý (Charadrius morinellus), pěvuška podhorní (Prunella collaris) a slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica). V Jeseníkách pěvuška podhorní v minulosti hnízdila na několika lokalitách. Slavík modráček tundrový zde byl pozorován pouze jednou. Zato kulík hnědý zde byl spatřen opakovaně; jeho hnízdění se však doložit nepodařilo.

Zmíněné tři druhy byly vysněnou metou ornitologického průzkumu, kterého se 1.–2. 7. 2020 zúčastnili Jaroslav Vlach a členové SOS Petr Vondráček a Emil Morav. Dle časových možností byly prozkoumány vrcholové partie Pradědu, Vysoké Hole, Břidličné hory (a přilehlých vrcholů) a Červené hory. Kromě omezených časových možností průzkum značně omezoval pohyb terénem pouze po značených stezkách. S ohledem na výše uvedenou velkou trojku můžeme konstatovat, že výskyt ani jednoho taxonu se prokázat v daných lokalitách nepodařilo. Z hlediska časových a terénních možností průzkumu však není jejich výskyt ani zdaleka vyloučen.

V přirozeném bezlesí Pradědu a Vysoké hole byl prokázán výskyt druhů, které lze v tomto prostředí očekávat. Za hojné zde můžeme označit zejména lindušky luční a skřivany polní. Méně hojné jsou lindušky horské (pozorováno minimálně šest jedinců) a bělořiti šedí (pozorováni na Vysoké holi; viz foto); bylo prokázáno i hnízdění obou druhů. V nejvyšších partiích byly pozorovány i další druhy. Mezi druhy, které bychom mohli pro tento ekosystém vnímat jako netypické, bychom mohli zařadit např. ťuhýka obecného nebo kukačku obecnou. Oba druhy byly pozorovány jen několik desítek metrů pod vrcholem Pradědu. V partiích s přechodem lesa do bezlesí se hojně vyskytovaly na přibližně dvě desítky druhů ptáků. Např. pěvušky modré, králíčci ohniví méně i k. obecní, lindušky lesní, křivky obecné, čečetky tmavé, sýkory uhelníčci, vzácněji s. parukářky, čížci lesní, rehci domácí, budníčci větší i b. menší, červenky obecné, všudypřítomné pěnkavy obecné a pěnice černohlavé ad. Z dravců byla pozorována poštolka obecná a krahujec obecný. V okolí Ovčárny bylo prokázáno hnízdění jiřiček obecných, na lovu zde byli pozorováni rorýsi obecní a jedna vlaštovka obecná.

Příjemným zážitkem bylo pozorování jednoho až dvou samců sluky lesní během toku a jedné další sluky v blízkosti PR Sněžná kotlina. Naopak zklamáním byla absence pozorování kosa horského, pro nějž by cílové lokality měly představovat ideální biotop.

Přestože se nepodařilo prokázat hnízdění ani výskyt cílových druhů průzkumu, byla zaznamenána řada zajímavých zjištění. Pro zájemce je v databázi pozorování na stránce birds.cz/avif seznam všech pozorovaných druhů. Pro solidní závěry ohledně výskytu vzácných druhů ptáků v Jeseníkách by byl zapotřebí průzkum mnohem důkladnější.

Text a foto Emil Morav