Slezská ornitologická společnost

Vítejte na webových stránkách

Slezské ornitologické společnosti !

Naleznete zde základní údaje o naší společnosti, její činnosti a další informace.

A zase ten čáp
7.5.2021
Čáp bílý (Ciconia ciconia) patří mezi nejznámější a nejoblíbenější druhy ptáků. Nutno dodat, že také mezi nejsledovanější. V on-line databázi ČSO Birds.cz se každoročně objevuje jen z územní působnosti SOS přes 1 000 položek pozorování. Přispívá k tomu i speciálně vytvořený web ČSO – Čapí hnízda, kde pozorovatelé zadávají pravidelné informace o průběhu hnízdění „jejich“ čápů.

Hned po komínech se čapí hnízda nejpočetněji vyskytují na sloupech elektrického vedení. Čápi každý rok hnízdo přistavují. Za několik let může stavba dosáhnout řádově i několika set kg. Během vichřice se tak může stát, že hnízdo spadne. Tento případ se odehrál naštěstí mimo dobu hnízdění v Zábřehu u Dolního Benešova.

Na jaře letošního roku se opět potvrdila věrnost čápů bílých k místu hnízdění. Vybrali si ten samý sloup, kde bylo původní hnízdo. Problémem ale bylo, že čápi začali stavět hnízdo přímo i na drátech elektrického vedení. Díky včasné reakci místních občanů zabezpečili pracovníci firmy ČEZ Distribuce dráty elektrického vedení izolanty, které ochrání nejen samotné čápy, ale zamezí i potenciálním problémům spojených s dodávkou elektrické energie. Velké poděkování tak patří panu Ing. Jaroslavu Lasoňovi (technikovi ekologie výše zmíněné firmy), který celou akci ve velmi krátkém časovém úseku zorganizoval.

Každá mince má ale dvě strany. Ne každý musí mít radost z pozorování čapí rodinky. Je pravdou, že ne vždy se podaří čápům umístit danou větev do hnízda. Pod hnízdem se spadlé větve mohou hromadit. Podobné to je i s kousky potravy při šarvátkách mláďat během krmení. Nehledě na kálení mláďat mimo hnízdo. Je proto na místě poděkovat i majitelům přilehlých pozemků za toleranci čápů během hnízdění. Zároveň je nutno podotknout, že čáp bílý patří mezi zvláště chráněné druhy ptáků a jakékoliv zásahy do jeho hnízdiště je nutné provádět pouze po udělení výjimky místně příslušného orgánu ochrany přírody, jinak hrozí vysoké pokuty ze strany ČIŽP.

Na obecních, ale také soukromých pozemcích se často setkáváme se záměrně umístěnými sloupy s hnízdní podložkou, na které se majitelé snaží čápy přilákat. Zpravidla se jim to z různých příčin moc nedaří. Obecná snaha čápy přilákat však dokazuje, že „čapí nešvary z pohledu člověka“ je řada vlastníků schopna čápovi odpustit, a to je jen dobře. Čáp k moravskoslezské vesnici prostě patří.

Text a foto Patrik Molitor
Za ptáky na Rejvíz
3.5.2021
Asi nikoho nenechá na pochybách, že turisticky vyhledávaný Rejvíz je přírodovědně zajímavá lokalita. Špatně přístupný terén uchránil jádrovou oblast stejnojmenné národní přírodní rezervace bez výrazných zásahů člověka. Vrchovištní rašeliniště s Velkým a Malým mechovým jezírkem uchovává nejednu botanickou či entomologickou zajímavost. Na své si však přijde i ptáčkař, ať už se jedná o svátečního birdwatchera či zkušeného ornitologa.

Zaparkujeme-li na konci osady u restaurace Rejvíz, která je výchozím stanovištěm oblíbené vycházky na Velké mechové jezírko, přivítají nás svým zpěvem běžní pěvci lidských sídel jako zvonohlík zahradní, stehlík obecný či rehek domácí. Zpěv skřivana polního z luk nás patrně nepřekvapí tak, jako monotónní hlas obvykle v nížinách se vyskytujícího strnada lučního. Louky obklopující nejvýše položenou osadu českého Slezska hostí četné drozdovité ptáky, kteří hnízdí v České republice, včetně vzácného kosa horského.

Společně s přítmím lesa cestou na Velké mechové jezírko nás přivítají další ptačí obyvatelé. Kromě všudypřítomných pěnkav obecných, červenek obecných či králíčků ohnivých se lesem rozléhá zpěv drozdů zpěvných a d. brávníků, střízlíků obecných, ale i jednotvárné hlasové projevy sýkor uhelníčků, křivek obecných či budníčků menších. Vzácněji natrefíme i na lindušky lesní, sýkory parukářky a budníčky větší.

Pokud v lesích kolem rašeliniště vydržíme do soumraku, můžeme si vychutnat tajemnou atmosféru nočního Rejvízu. Duben a začátek května je vhodným obdobím pro pozorování toku sluky lesní, jejíž svatební let si nejlépe vychutnáme na otevřeném prostranství některé mýtiny. Melancholické houkání puštíka obecného doplňuje energický pulsující hlas sýce rousného. Loňský rok zde byl pozorován také kulíšek nejmenší.

Dá se očekávat, že s postupujícím jarem budou hlasy sov i sluk utichat. Noční Rejvíz však neutichne ani poté, neboť hukot sov již brzy doplní nebo vystřídá drnčivý hlas chřástala polního.

Text a foto Emil Morav
SOS vyhlašuje výtvarnou soutěž: Duben, na hnízdě budem
15.4.2021

Navzdory zasněženému aprílovému počasí ptáci začínají hnízdit a při tom je můžeme pozorovat nebo třeba také nakreslit. Inspirováni tímto nesmírně zajímavým chováním vyhlašujeme výtvarnou soutěž pro děti do 12 let zaměřenou na opeřence a jejich hnízdění.

Pravidla soutěže:

-          Nakreslete svůj oblíbený ptačí druh žijící v ČR při činnosti spojenou s jeho hnízděním. Můžete nakreslit, jak staví hnízdo, sedí na vejcích nebo krmí vylíhlá mláďata.

-          Může se jednat o malbu i kresbu tradičními technikami (pastelky, vodové nebo temperové barvy, kresba tužkou apod.).

-          Na zadní stranu obrázku nebo volný list papíru napište nebo nadiktujte rodičům krátký popis, o který druh se jedná, v jakém prostředí se nachází a jakou činnost právě vykonává. Nezapomeňte uvést kontaktní mail či telefonní číslo, jméno a věk autora a souhlas zákonného zástupce s umístěním obrázku na webové stránky a facebookový profil Slezské ornitologické společnosti.

-          Obrázky můžete posílat do 31. května t. r. buď na e-mailovou adresu dory.h@seznam.cz, nebo poštou na adresu: Marie Hánová, Na Hranici 1779, 735 41 Petřvald.

-          Vyhodnocení provede odborná porota. Všechny práce budou zveřejněny na FB profilu SOS a vítězné obrázky také na našich webových stránkách. Na výherce čekají odměny.

Text Marie Hánová, autorkou obrázku je sedmiletá Veronika Karamonová
Zapojte se do ochrany hnízd čejky chocholaté
1.4.2021
Nastává doba, kdy začínají hnízdit čejky chocholaté (Vanellus vanellus). V našich podmínkách si často stavějí jednoduché hnízdo, kterým je mělký dolík vystlaný několika stébly trávy či některé obilniny, na pooraných polích nebo polích s ozimem. Jejich hnízdění je ohroženo nejen možnou predací, ale v míře možná ještě větší zemědělskými pracemi, které na polích probíhají.

V první polovině dubna se mohou dobrovolníci zapojit do vyhledávání a označování hnízd čejek v okrese Karviná (zejména v okolí Orlové a Rychvaldu). Označením hnízd se zamezí jejich zničení zemědělskou technikou a značně se tak zvýší pravděpodobnost úspěšného vyhnízdění.

Zájemci se mohou přihlásit koordinátorovi tohoto projektu Pawlu Czyžovi (tel.: 725 475 236, e-mail: wilki1@seznam.cz). Dobrovolníci by měli mít alespoň základní zkušenosti s ornitologií a pohybem v náročném terénu. Důležitou výbavou je kvalitní dalekohled.

Předem děkujeme všem, kteří se do této ochranářsky velmi prospěšné aktivity zapojí.

Text a foto Emil Morav
Sova pálená – pobočkový pták let 2021–2022
21.2.2021
Výbor Slezské ornitologické společnosti vyhlašuje sovu pálenou pobočkovým ptákem let 2021–2022. Vyzýváme všechny členy SOS a další zájemce, aby se podle svých možností zapojili do mapování výskytu a hnízdění sovy pálené v zájmovém území naší pobočky (Moravskoslezský kraj a okres Vsetín).

Sova pálená (Tyto alba) je synantropní zástupce řádu sov. Hnízdí na věžích kostelů, půdách domů, ve stodolách apod. Hnízdění je závislé na dostupnosti potravy, kterou z 90 % tvoří drobní hlodavci. V letech hojných na potravu může zahnízdit i dvakrát ročně, naopak v letech s nižším stavem hlodavců nemusí hnízdit vůbec. Hnízdní aktivita sovy pálené začíná již koncem zimy. Snůška, nejčastěji v počtu 3–7 vajec, je snášena na holý podklad. Mladí jedinci vylétají z hnízda 8–10 týdnů po vylíhnutí.

Sova pálená je v posledních desetiletích hodnocena jako silně ubývající druh. Hodnocení poklesu početnosti hnízdních párů komplikuje skutečnost výše uvedené silné závislosti hnízdění na dostupné potravě. V červeném seznamu ptáků již patří mezi kriticky ohrožené druhy s odhadem početnosti pro ČR v počtu 100–200 párů.

Mapování druhu proběhne v březnu a dubnu tohoto roku (v roce 2022 bude mapování navazovat na rozsah a zkušenosti z mapování v letošním roce). Zájemci o mapování si vyberou přesně vymezenou oblast (vybrané obce budou chápány jako katastrální území obcí), kterou sdělí koordinátorovi mapování na e-mail Emil.Morav@seznam.cz. Koordinátor mapovatelům pošle do dvou dnů jednoduchý záznamový arch pro záznam výsledků mapování. Ve vybrané oblasti by měly být provedeny dvě kontroly. Tou nejdůležitější je kontrola v březnu, kdy probíhá tok. Dubnová kontrola má smysl zejména tehdy, pokud byl zjištěn výskyt druhu v březnu. Doporučujeme se zaměřit na vhodné objekty – kostely, zámky, zemědělské objekty, zchátralá stavení apod. Kontroly objektů by měly probíhat po setmění a u jednotlivých kontrolovaných objektů doporučujeme při březnové kontrole použít hlasovou provokaci a setrvat po dobu 10 minut. V případě, že bude mapovatel hlasovou provokaci využívat, prosíme, aby byl tento záměr předem nahlášen, protože v některých oblastech bude probíhat monitoring prostřednictvím akustických záznamů na diktafony. Použití provokace hlasem by pak mohlo být chybně vyhodnoceno jako výskyt sovy pálené v dané lokalitě. Hlasová provokace by měla být používána pouze v březnu, případně začátkem dubna, kdy probíhá tok. Později se použití nedoporučuje, protože by mohla nepříznivě ovlivňovat hnízdění druhu. Při zjištění obsazeného teritoria doporučujeme provést následnou kontrolu také v květnu–červnu a zaměřit se na zjištění úspěšnosti hnízdění a odhad počtu mláďat.

Výsledky mapování pomohou zjistit početnost hnízdních párů sovy pálené v mapovaných oblastech, a tím i potvrdit či vyvrátit trend úbytku tohoto druhu. Na obsazených teritoriích budou vyhodnoceny možnosti ochrany druhu, případně realizována konkrétní opatření (realizace opatření je však závislá na dohodě s majiteli objektu a dalších okolnostech).

Členům, kteří se do mapování jednoho z nejohroženějších druhů zemědělské krajiny zapojí, předem děkujeme za vynaložené úsilí.

Text Emil Morav, foto: Wikimedia Commons

Zdroje:

Šťastný, K. 2017. Dravci, sokoli a sovy. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2017. ISBN 978-80-7442-086-3.

Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K. 2006. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.

Šťastný, K., Bejček, V., Němec, M. 2017. Červený seznam ptáků České republiky. In Příroda. Sborník prací z ochrany přírody: 34: Červený seznam ohrožených druhů České republiky: obratlovci. Eds. K. Chobot a M. Němec. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. s. 107–154. ISBN 978-80-88076-46-9.
Straka obecná – druh běžný v moravskoslezské metropoli, vzácný v moravskoslezské vesnici
21.1.2021
Straka obecná (Pica pica) je všeobecně známý ptačí druh. Dětem jako „zlodějka“ lesklých šperků, dospělým jako „predátor“ holátek drobných pěvců. Ano, potravou straky obecné jsou opravdu i mláďata a vejce drobných pěvců, nicméně její strava je velmi různorodá, počínaje semeny, konče odpadky. Velmi často však bývá neprávem označována jako hlavní viník úbytku drobných pěvců ve městech a vesnicích. Zajímavé ale je, že o její početnosti v zástavbě České republiky máme jen velmi málo údajů. I proto jsme se před dvěma lety rozhodli, že ji vybereme jako Pobočkového ptáka let 2019–2020 a budeme se věnovat jejímu rozšíření ve městech a vesnicích Moravskoslezského kraje a okresu Vsetín.

Bohužel k mapování se připojilo jen velmi málo našich členů. Nicméně několik místních ornitologů, kteří se v letech 2019 a 2020 do kampaně zapojili, přišlo se zajímavými výsledky. Celkem zmapovali 10 různých částí měst (Bruntál, Kopřivnici, Nový Jičín, Moravskou Ostravu, Petřvald, Příbor, Rychvald a další) a pět vesnic či jejich částí na Hlučínsku. Celková rozloha území podle aktuálně dodaných výsledků je přes 2 300 ha (na jejich případné odevzdání počkáme ještě do konce ledna t. r.).

Ve srovnání hnízdní hustoty obsazených hnízd ve městech a ve vesnicích se dostavil očekávaný výsledek. V městských částech menších měst byla straka obecná přibližně 2x početnější, ale v některých částech Moravské Ostravy bylo v přepočtu na 10 ha plochy dokonce 20x více obsazených hnízd než na tu samou plochu ve vesnicích. Příčina zdá se být jasná – dostatek hnízdních příležitostí v podobě roztroušené zeleně a dostatek potravy z produktů lidské činnosti. Nicméně je důležité dodat, že i v Moravské Ostravě je její hnízdní hustota srovnatelná s polskými městy. Průměrná hnízdní hustota z celé zkoumané plochy je však velmi nízká, přibližně 4 páry na 100 ha zástavby. Za možný úbytek drobných pěvců ve městech tak určitě nebude „zodpovědná“ straka obecná, ale zejména nedostatek hnízdních příležitostí či vhodné potravy, nebezpečné prosklené plochy a další.

Více podrobností a zajímavých údajů o hnízdním rozšíření a početnosti, ale i zimovišti straky obecné v zástavbě Moravskoslezského kraje se dozvíte v připravovaném čísle našeho ornitologického časopisu Acrocephalus (Ostrava).

Je nám milou povinností poděkovat dvěma našim členům – Marii Hánové a Petru Mecovi za jejich úsilí během mapování a ochotu se do kampaně připojit.

Text Patrik Molitor a Martin Mandák, foto Patrik Molitor
Podpora hnízdění puštíka obecného v Rychvaldu
23.12.2020
Puštík obecný (Strix aluco) je naší nejběžnější sovou. Jeho početnost byla podle posledního Atlasu hnízdního rozšíření v České republice z let 2001–2003 odhadnuta na 10 000 až 18 000 párů (Šťastný et al. 2006).

Velikostí a stavbou těla je v našem prostředí nezaměnitelnou sovou. Je přibližně 40 cm vysoký, s mohutnou kulatou hlavou a výraznýma černýma očima, kolem kterých má jednobarevný, tmavě lemovaný obličejový závoj. Zbarvení je poměrně variabilní, od rezavé po šedohnědou, svrchu je tmavě skvrnitý, na spodině tmavě čárkovaný.

Puštík obecný obývá širokou škálu stanovišť od lesního prostředí až po zemědělskou krajinu, méně i vesnické a městské prostředí. Typickým hnízdem je stromová dutina, ale zahnízdí i v opuštěných budovách, výklencích, starých hnízdech dravců nebo na zemi u paty stromů. Ochotně přijímá i hnízdní budky, čehož lze využít při snaze podpořit jeho populaci na určitém místě.

V místě opakovaných hlasových projevů druhu byly pro podporu jeho hnízdění v Rychvaldu vyvěšeny jednatelem Slezské ornitologické společnosti dvě hnízdní budky. Protože se mají budky umisťovat ve výšce nejméně šesti, podle některých zdrojů dokonce osmi metrů, byly budky umístěny na stromy ve spolupráci s amatérským horolezcem panem Lukášem Turkem. Za jeho nezištnou pomoc mu moc děkuji.

Budky jsou umístěny v listnatém lesíku na soukromém pozemku se svolením majitele. Velikosti sovy odpovídají i rozměry hnízdních budek. Základna budek má rozměry 30 x 30 cm, jejich výška je 60 cm a průměr vletového otvoru 14 cm. Protože si puštíci ani jiné sovy nestavějí hnízda, byla vnitřní dutina do třetiny výšky vystlána senem a sušeným mechem. Budky jsou umístěny na stromy, které mají spodní část kmene holou, aby se znesnadnil přístup predátorům. Ze stejného důvodu bylo i okolí budek upraveno tak, aby se přístup predátorům omezil i z okolních stromů. Jistou slabinou budek je jejich světlá barva, která je důsledkem k přírodě šetrné povrchové úpravy. Barva hnízdních budek by měla totiž být v daném prostředí pokud možno co nejméně nápadná.

O případném zahnízdění puštíka obecného v hnízdní budce vás budu informovat prostřednictvím dalších příspěvků.

Text a foto Emil Morav
Jako jehla v kupce sena
15.12.2020
Když se mě Jaroslav Vlach v pátek 11. 12. zeptal, jestli se nechci zúčastnit výpravy do Polska za modruškou tajgovou (Tarsiger cyanurus), v duchu jsem tento záměr hodnotil jako hodně bláhový nápad. Když mi ale Mikuláš Řimánek, který výpravu pořádal, sdělil, že má souřadnice jejího posledního výskytu a že v okolí těchto souřadnic byla opakovaně pozorována již posledních 14 dnů, změnil jsem svůj názor a rozhodl jsem se k výpravě přidat.

Asi 30 km západně od města Lodž leží Sieradz. Toto historické město se stalo v dějinách hned třikrát svědkem korunovace polského krále a v současnosti je svědkem zimování pěvce z čeledi lejskovitých, který běžně zimuje v jihovýchodní Asii.

Najít modrušku v lužním lesíku o velikosti přibližně 4 ha, který představoval část městského parku, se jevilo jako těžký, ale reálný úkol. V koutku duše jsme doufali, že se sameček modrušky v zimním šatě bude nacházet někde v blízkosti posledního výskytu. Po první hodině marného hledání, kdy nebylo po drobném ptáčku vidu ani slechu, v nás postupně narůstal pocit, že naše hledání bude marné. Brzy se k nám přidalo několik polských kolegů, kteří k vyhledávání vysněného ptačího druhu využívali i provokaci nahrávkou. Ihned po jejím prvním použití se modruška poprvé ozvala, a to hned kousek ode mě a Jaroslava Vlacha. Bohužel, přestože proletěla asi deset metrů od nás, pěvce jsme nespatřili. Jeho přítomnost nám však dodala energii k dalšímu hledání.

Z naší trojice nakonec modrušku spatřil jako první Mikuláš Řimánek. Já jsem si na toužebné asi deset vteřin trvající setkání musel počkat ještě další půlhodinu a Jaroslav Vlach se ke svému velkému zklamání pozorování nedočkal. Modruška byla totiž po celou dobu velmi aktivní a na žádném místě se příliš dlouho nezdržela. Přes její pestrý vzhled byla v terénu většinu času prakticky neviditelná. Na její focení nebylo ani pomyšlení.

Modruška tajgová hnízdí nejblíže ve Finsku, kde místní ornitologové zaznamenali v posledním roce nárust počtu teritoriálních samců o přibližně 25%. Meziroční výkyvy početnosti jsou však pro tento druh typické. V Polsku jsou většinou pozorováni mladí jedinci, kteří jsou svrchu olivově šedí, mají žluté boky, špinavě bílou spodinu těla a namodralou pouze svrchní stranu ocasu. Samec ve svatebním šatě je svrchu tmavě modrý, boky má oranžové a spodinu těla bílou. Velikostí i stavbou těla může vzdáleně připomínat červenku obecnou. V České republice byl tento druh zaznamenán pouze jednou a to v říjnu 2007.

Modrušce přirozeně přejeme, aby ve zdraví přečkala zimu a aby se po svém osobitém způsobu zimování úspěšně vrátila na hnízdiště.

Text Emil Morav, foto Wikimedia Commons
Činnost SOS v roce 2020
24.11.2020
Vážení členové,

na základě vašeho vyjádření se výbor SOS rozhodl podzimní členskou schůzi neuskutečnit ani on-line formou. Pro vaši představu uvádíme alespoň rámcový přehled činnosti v roce 2020.

Tradičně jsme vypracovali řadu ornitologických a ornitologicko-chiropterologických posudků ve městech a obcích Moravskoslezského kraje a okresu Vsetín. Přispěli jsme tímto k ochraně a zamezení zničení hnízdišť nejen rorýsa obecného a kavky obecné, ale také dalších synantropních druhů ptáků a netopýrů. Mimo to jsme zpracovali také ornitologicko-chiropterologický průzkum parku ve Frenštátu pod Radhoštěm, průzkumy ke kácení dřevin v Šenově a Karviné či posudek k přemístění hnízda čápa bílého ve Fulneku.

Nedílnou součástí naší práce byla také správní řízení. Našimi stanovisky ve prospěch ochrany ptáků jsme se vyjádřili k odstřelu morčáka velkého a kormorána velkého, k aplikaci jedu Stutox či k organizaci dětského tábora v Beskydech.

V programu ČSOP Ochrana biodiverzity byly podpořeny oba naše projekty – Praktická ochrana hnízd silně ohroženého motáka lužního (Circus pygargus) na Opavsku a Mapování kriticky ohroženého strnada zahradního (Emberiza hortulana) na Moravě, které byly v roce 2020 úspěšně realizovány.

Tradičně jsme spolupracovali se státními organizacemi v oblasti ochrany přírody, zejména s Českou inspekcí životního prostředí a s Regionálním pracovištěm Agentury ochrany přírody a krajiny Správa CHKO Poodří.

Redakční rada našeho ornitologického časopisu Acrocephalus (Ostrava) na jaře letošního roku připravila nové číslo. O propagaci pobočky v médiích se aktivně staral náš jednatel a předseda pobočky. Příspěvky zabývající se ochranou a výzkumem ptactva v našem regionu byly publikovány nejen na našem webu a facebookovém profilu, ale např. i v časopisech Poodří, PRIO, Polanský zpravodaj aj. Poskytli jsme také rozhovor pro Český rozhlas Ostrava a v rámci možností uskutečnili i několik vycházek pro děti a širokou veřejnost.

Podrobnější informace o činnosti naší společnosti se dozvíte na jarní členské schůzi, na které máme přislíbenou účast našeho elitního ornitologa a popularizátora ornitologie Tomáše Grima s přednáškou Proč nemají ptáci rádi přírodu? Proč se stěhují do měst? Máte se na co těšit, pokud nám to aktuální epidemiologická situace dovolí.

Za výbor SOS Patrik Molitor
Wielikąt opět boduje
22.11.2020
Ani pozdní podzim neubírá rybniční soustavě Wielikąt, která se nachází v Polsku přibližně 9 km jihovýchodně od Racibórze, na zajímavosti. Na rybniční soustavě se zdržují mnohé druhy, o kterých pojednával článek uveřejněný na našich stránkách asi před měsícem. Nově se zde hojně vyskytují i severské druhy hus, zejména husy tundrové a husy běločelé. Na jednom částečně vypuštěném rybníku je k vidění hejno čírek obecných čítající nejméně tisíc jedinců.

Birdwatcherskou zajímavostí jsou dva jedinci kachnice bělohlavé (Oxyura leucocephala). Jedná se o ptačí druh, který hnízdí nejblíže ve Španělsku, severní Africe a Turecku. Tato menší potápivá kachna se podobá kachnici kaštanové, liší se však nápadně vybouleným slemenem u kořene zobáku. Na rozdíl od své příbuzné, která byla v západní Evropě a Velké Británii introdukována, se v Evropě jedná o původní druh. Na Wielikątu jde pravděpodobně o dva mladé jedince.

Čímpak nás asi rybniční soustava Wielikąt překvapí příště?

Text a foto Emil Morav