Slezská ornitologická společnost

Vítejte na webových stránkách

Slezské ornitologické společnosti !

Naleznete zde základní údaje o naší společnosti, její činnosti a další informace.

Ochrana motáka lužního na Opavsku v roce 2019
23.9.2019
Da se říci, již „tradičně“ mapovali členové Slezské ornitologické společnosti, konkrétně Martin Miškovský, Patrik Molitor a Roman Pechník, společně s fotografem přírody Dušanem Boucným výskyt, ale především hnízda motáků lužních na Opavsku. A že bylo co mapovat. Vlivem gradace populace hraboše polního došlo na některých lokalitách ke vzniku početných semikoloniálních hnízdění, kde až 10 párů druhu hnízdilo v rozsahu několika max. stovek metrů. Zároveň počty vyváděných mláďat byly nadprůměrné. Vzácností nebyly pětikusové snůšky, dokonce jsme se letos setkali i s několika snůškami šestikusovými. Na základě stáří mláďat a dohodě se zemědělci jsme letos postavili celkem sedm ohrádek, mnohdy těsně před vysečením. S pokorou musíme dodat, že jsme se u většiny zemědělců setkali s pochopením pro stavbu, dokonce jsme se setkali i s takovými, kteří se k nám při vyhledávání hnízd připojili a ochotně pomáhali. Na druhou stranu jsme také slyšeli, že „co má zahnutý zobák, patří do země“, nicméně i v tomto případě jsme nakonec mláďata před vysečením zachránili. Na bližší informace ohledně populace motáka lužního v letošním roce se můžete těšit v nejbližším čísle našeho pobočkového časopisu Acrocephalus (Ostrava). Největší odměnou, za úsilí spojené s ochranou druhu, byl však pohled na vzletná mláďata.

Text a foto Patrik Molitor
Seminář k ochraně synantropních druhů živočichů v Ostravě
10.6.2019
V úterý 21. května 2019 se v multifunkčním sále OA a VOSŠ v Moravské Ostravě uskutečnil vůbec poprvé v Moravskoslezském kraji seminář k ochraně synantropních druhů ptáků a netopýrů. Mezi hlavní body semináře patřila nejen tématika týkající se ochrany těchto živočichů na stavbách, ale také způsoby možných řešení kolizí ptáků s reflexními plochami či vhodné nastavení managementu městské zeleně. Na semináři byli přítomni samotní posuzovatelé, zástupci České inspekce životního prostředí, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a především administrativní pracovníci městských úřadů a samotného Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, pro které byl tento seminář přímo určen. Vzhledem k posudkové činnosti naší společnosti děkujeme organizátorům – Lukáši Viktorovi, Evženu Tošenovskému a Jiřímu Šafářovi – za přiblížení problematiky synantropních druhů živočichů i v našem kraji.

Za výbor SOS Patrik Molitor
Zabezpečení sloupů smrti
10.6.2019
V říjnu loňského roku jsme vás informovali o „sloupech smrti“ v blízkosti skládky komunálního odpadu v Ostravě-Hrušově, na kterých ročně umíralo několik desítek nejrůznějších ptáků včetně chráněného a mezi širokou veřejností oblíbeného čápa bílého. Po několika urgencích Slezské ornitologické společnosti v čele s Ing. Otakarem Závalským firma ČEZ Distribuce, a. s., v dubnu letošního roku sloupy a část vedení zabezpečila. Děkujeme proto panu Závalskému za čas a úsilí, které případu věnoval i ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí v Ostravě.

Za výbor SOS Patrik Molitor
Vítání ptačího zpěvu na Starých Hamrech a v Ostravě-Koblově
14.5.2019
V sobotu 27. 4. 2019 proběhla na Starých Hamrech tradiční akce České společnosti ornitologické – Vítání ptačího zpěvu. Počasí neukázalo příliš vlídnou tvář, proto se sešlo pouze deset nadšenců. Po krátkém pozorování jiřiček obecných a špačků obecných se účastníci přesunuli k potoku Červík, kde je čekala natažená nárazová síť. A úlovky byly znamenité. Podařilo se odchytit a okroužkovat 16 jedinců, například pár králíčků obecných, pěnkavu obecnou, červenku obecnou nebo střízlíka obecného. Asi největší radost pak udělala sýkora parukářka. Při čekání na úlovky se povídalo o kroužkování a na děti byly nastraženy sklopky (odchytové pasti) s cukrovinkami. Děti se zároveň při hledání obrázků seznámily s ikonickými ptáky Beskyd, ty plyšové pak zkoušely chytat do sklopek.

O 14 dní později, tj. 11. 5. 2019, se počasí umoudřilo, což pravděpodobně způsobilo i mnohem větší počet účastníků prvního ročníku Vítání ptačího zpěvu v Ostravě-Koblově. Na autobusové zastávce Vrbina se po půl deváté ranní sešlo celkem 43 zájemců, nutno podotknout, že z celkového počtu účastníků bylo 19 dětí nejrůznějšího věku, což bylo určitě milým překvapením. Patrik Molitor po krátkém uvítání účastníky provázel kolem koblovských vodních nádrží, přičemž určoval a seznamoval zájemce s místními druhy ptáků. Pravděpodobně nejatraktivnější částí akce byla ukázka kroužkování ptáků. Do 122 m nárazových sítí, natažených v břehových porostech řeky Odry, se od brzkých ranních hodin chytilo celkem 37 jedinců 10 druhů ptáků. Samozřejmě ne všechny chycené jedince mohli organizátoři ponechat až do ukázky kroužkování z důvodu jejich hnízdění. Přítomným tak byly představeny druhy, jako je strakapoud velký, budníček menší, pěnice černohlavá, kos černý, špaček obecný, sýkora babka či pěnkava obecná. Největší vzrušení v očích účastníků, zejména dětí, však způsobil samec krahujce obecného. Po ukázce kroužkování seznámil Jarek Kubenka přítomné o výrobě, vyvěšování a správné údržbě ptačích budek. Po prohlédnutí nárazových sítí a společné fotografii se většina účastníků v čele s Patrikem Molitorem odebrala zpět ke koblovským nádržím, kde pomocí stativového dalekohledu pozorovali zejména děti lovící volavku popelavou, odpočívající rybáky obecné či nepůvodní želvy nádherné. Po dobu „Vítání“ bylo pozorováno celkem 33 druhů ptáků.

Děkujeme ČSO za zaslání propagačních materiálů, po kterých se „jen zaprášilo“, a firmě Semix, především panu Kamilu Lisalovi, za dar v podobě výroby propagačního banneru Slezské ornitologické společnosti.

Text a foto Kateřina Ševčíková a Patrik Molitor
SOS na Dni Země v Třinci
9.5.2019
V pátek 26. 4. 2019 proběhla na náměstí Svobody v Třinci oslava Dne Země. Více jak 1 000 dětí ze škol a školek z Třince i blízkých obcí se u množství stanovišť hravou formou seznamovalo s krásami přírody i problematikou její ochrany. Děti mohly proniknout do tajů ryb, vydat se za dobrodružstvím ve stopách velkých šelem, modráskovi černoskvrnému pomáhali poskládat jeho životní příběh či třeba stloukaly budky pro ptáky. Na stanovišti Slezské ornitologické společnosti se děti seznámily s beskydskými ptačími ikonami – větší skládaly puzzle s tetřevem hlušcem, sovami či šplhavci, menší děti si pak mohly pohrát s plyšovými strakapoudy nebo třeba kulíškem. Mimo to mohly vysvobodit plyšové čápy ze sevření igelitů, do kterých se mohou zamotat mláďata na hnízdě i dospělci při sběru potravy, nebo si vyrobit čápa papírového. Se samolepkou za odměnu či s propagačními materiály pak většina dětí odcházela s úsměvem na rtech.

Text a foto Kateřina Ševčíková
Exkurze pro celostátní kolo Biologické olympiády
8.5.2019
Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity letos hostila ústřední kolo Biologické olympiády kat. A. Do Ostravy se proto ve dnech 23.–27. 4. 2019 sjelo 36 nejlepších mladých biologů z celé České republiky. V rámci pořádání exkurze pro nadějné středoškolské studenty oslovila Ostravská univerzita také Slezskou ornitologickou společnost. Z tohoto důvodu Patrik Molitor a Jarek Kubenka vytvořili program pro účastníky olympiády v blízkosti lomu Myslík nedaleko Hukvald. V brzkých ranních hodinách 26. 4. natáhli členové SOS 79 m nárazových sítí, do kterých se v průběhu dopoledne chytilo 16 jedinců sedmi druhů ptáků. Tajným přáním bylo odchytit ledňáčka říčního, jelikož linie sítí protnula i řeku Ondřejnici. Úsilí se vyplatilo hned dvojnásobně. Podle očekávání sklidil ledňáček říční největší úspěch u mladých studentů. Oblibě se však těšily i další druhy, jako je konipas horský, budníček menší, pěnice černohlavá, sýkora koňadra, pěnkava obecná či dlask tlustozobý. Ukázku kroužkování Patrik Molitor doprovodil také výkladem a prezentací aktuálních metod výzkumu v ornitologii. Odměnou členům SOS bylo, když se mladí biologové vyjádřili, že „ta ornitologie není vůbec špatná“.

Text a foto Patrik Molitor
Odměna za dobře vykonanou práci
8.5.2019
Jak jste už byli dříve informováni, členové SOS ve spolupráci s členkou ČSOP, v předjaří letošního roku částečně odstranili náletové dřeviny z ostrovů štěrkovny v Dolním Benešově. Martin Miškovský, Patrik Molitor a Roman Pechník byli proto jako „na trní“, zda se jejich úsilí vyplatilo. Pozorování racků chechtavých v průběhu jara naznačovalo, že počet hnízdících párů vzrostl. Proto se členové SOS rozhodli 25. 4. 2019 za teplého počasí ověřenou metodikou posčítat počet hnízd racka chechtavého. Před samotným sčítáním se shodli, že odhadem na ostrovech letos hnízdí 400–500 párů racka chechtavého. Už během přibližování ke kolonii však bylo jasné, že tento počet je podhodnocený, což se nakonec i potvrdilo samotným sčítáním. Na velmi zajímavé výsledky se můžete těšit v jednom z příštích čísel našeho ornitologického časopisu Acrocephalus (Ostrava). Nejdůležitější však je, že počet párů racka chechtavého úpravou ostrovů výrazně vzrostl a úsilí členů nebylo marné a přispělo dobré věci.

Text a foto Patrik Molitor
Ornitologická konference
4.5.2019
Konferenční výbor si dovoluje pozvat všechny zájemce o výzkum a ochranu ptactva na 6. jihočeskou ornitologickou konferenci. Bližší informace naleznete zde.

Výbor Slezské ornitologické společnosti
Beskydské houkání 2019
30.4.2019
Ve dnech 29.–31. března proběhl v Muchovicích pod Lysou horou další ročník Beskydského houkání. Během pátečního odpoledne se do Moravskoslezských Beskyd sjelo celkem 23 účastníků z nejrůznějších koutů republiky. Tento rok byl opět o akci zájem, neboť počet zájemců převyšoval kapacitu ubytování a všichni se zúčastnit nemohli. Hlavním cílem akce bylo mapování sov, šplhavců a lesních kurů, popř. dalších vzácných a ohrožených druhů ptáků.

Po příjezdu do Muchovic vytvořili účastníci 2–4členné skupinky, kterým byla přidělena trasa. V pátek účastníci přijížděli až v podvečerních hodinách a procházeli trasu už po setmění, takže se nepodařilo podchytit kulíšky nejmenší, kteří mají převážně soumračnou aktivitu. V sobotu byly skupinkám přiděleny nové trasy, které prošly nejprve za světla a sčítaly denní druhy ptáků. Na zpáteční cestě ve večerních a nočních hodinách sčítaly sovy. Za akci sčitatelé zvládli 14 tras o celkové délce cca 120 km. Trasy byly rozmístěny hlavně v oblasti centrálních Beskyd, tj. v okolí obcí Bílá, Staré Hamry a Ostravice.

Mapovatelé se z nočního sčítání v pořádku vrátili nejpozději do druhé hodiny ranní. Do rozednění pak pokračovaly odborné debaty nebo se hrálo a zpívalo. Už po ranním rozbřesku se někteří vyspaní a někteří nevyspaní jedinci vydali na odchyt strakapouda bělohřbetého. Cílem bylo odchytit alespoň jednoho jedince a označit jej odečítacím kroužkem. Překvapením bylo, že ačkoliv se prošla z minulých let známá 3–4 teritoria strakapoudů bělohřbetých v masivu Lysé hory, nebyl i přes používání nahrávky zjištěn ani jeden. Je otázkou, proč strakapoudi bělohřbetí na nahrávku nereagovali – nelze samozřejmě také vyloučit, že už ptáci seděli na vejcích a odezva na provokaci nemusela být z tohoto důvodu tak silná. Ať už byl důvod jakýkoliv, strakapouda bělohřbetého se odchytit nepodařilo. Proto musíme do těchto končin podniknout další výpravu. Jedna odchytová skupina měla alespoň štěstí v tom, že místo strakapouda bělohřbetého pozorovala za dne a na krátkou vzdálenost pár puštíků bělavých.

Puštík bělavý se stal po puštíkovi obecném druhou nejhojnější sovou, a co bylo ještě zajímavější, puštíci bělaví intenzivněji reagovali na hlas puštíka obecného než na hlas vlastního druhu. Celkem bylo zjištěno 20 teritorií puštíků obecných, 15 teritorií puštíků bělavých, následovalo 14 teritorií sýců rousných. Nejméně početným druhem byl kulíšek nejmenší, u nějž se podařilo zaznamenat jen dva samce. Nízký počet zjištěných kulíšků nejmenších však nemusel být dán nízkou početností, ale pouze krátkým obdobím hlasové aktivity. Podařilo se zaznamenat i dva kalouse ušaté, kteří jsou v této oblasti nejméně početným druhem. Z dalších zajímavých druhů bylo zaznamenáno sedm jeřábků lesních, jeden ořešník kropenatý, sedm zpívajících kosů horských, 1–2 teritoria jestřába lesního. Pozorován byl už jeden z prvních protahujících včelojedů lesních. Strakapoudi bělohřbetí byli zjištěni pouze dva, datel černý byl zaznamenán v počtu čtyř jedinců. Na Beskydy bylo trochu neobvyklé pozorování loňského jedince sokola stěhovavého. Jedné skupince se dokonce podařilo najít stopy rysa ostrovida. V kalužích a tůňkách se už objevovali i první skokani hnědí a nalezen byl také mlok skvrnitý.

Beskydské houkání se v letošním roce vydařilo. Počasí přálo a kromě zajímavých pozorování, která doplní informace o rozšíření početnosti vzácných a ohrožených druhů, byl další velký přínos akce v tom, že se stejně ladění lidé mohli sejít a podebatovat nad vším možným, což je v dnešní uspěchané a elektronické době stále vzácnější. Akce tak splnila svůj účel a už se těšíme na další ročník 2020.

Děkujeme Slezské ornitologické společnosti za finanční podporu této akce a Šárce Košťálové z Muchovic za poskytnutí ubytování a zázemí. Poděkování patří také všem účastníkům, kteří se vypravili do temných beskydských lesů.

Organizační tým Daniel Křenek, Kateřina Ševčíková a Václav Tomášek, foto D. Křenek a V. Tomášek
Mapování hnízd straky obecné v Bruntále
27.4.2019
Na základě výzvy k mapování hnízd pobočkového ptáka roku jsem sčítal hnízda straky obecné (Pica pica) ve městě Bruntál (celé k. ú. Bruntál-město), které jsem zmapoval během tří březnových a tří dubnových vycházek.

Sečetl jsem celkem 23 hnízd druhu, z nichž šest jich bylo obsazeno (jedinec či pár na hnízdě). Hnízdní stromy a počty hnízd: bříza (7x), javor (4x), modřín (3x), lípa, osika a vrba (po 2x), olše, jabloň a jedle (po 1x). Hnízda na jehličnanech, jako je modřín, jsou krásně viditelná, ovšem na jedlích či smrcích mohou unikat pozornosti. Kdybych neviděl zaletět straku na hnízdo do špice jedle, vůbec bych si jej nevšiml. Jedno hnízdo jsem našel na jabloni cca 2 m nad zemí na soukromé zahradě. Také jsem zaznamenal, že straky létají za potravou přes půlku města.

Text a foto Petr Meca, člen SOS