Slezská ornitologická společnost

Vítejte na webových stránkách

Slezské ornitologické společnosti !

Naleznete zde základní údaje o naší společnosti, její činnosti a další informace.

Činnost SOS v roce 2020
24.11.2020
Vážení členové,

na základě vašeho vyjádření se výbor SOS rozhodl podzimní členskou schůzi neuskutečnit ani on-line formou. Pro vaši představu uvádíme alespoň rámcový přehled činnosti v roce 2020.

Tradičně jsme vypracovali řadu ornitologických a ornitologicko-chiropterologických posudků ve městech a obcích Moravskoslezského kraje a okresu Vsetín. Přispěli jsme tímto k ochraně a zamezení zničení hnízdišť nejen rorýsa obecného a kavky obecné, ale také dalších synantropních druhů ptáků a netopýrů. Mimo to jsme zpracovali také ornitologicko-chiropterologický průzkum parku ve Frenštátu pod Radhoštěm, průzkumy ke kácení dřevin v Šenově a Karviné či posudek k přemístění hnízda čápa bílého ve Fulneku.

Nedílnou součástí naší práce byla také správní řízení. Našimi stanovisky ve prospěch ochrany ptáků jsme se vyjádřili k odstřelu morčáka velkého a kormorána velkého, k aplikaci jedu Stutox či k organizaci dětského tábora v Beskydech.

V programu ČSOP Ochrana biodiverzity byly podpořeny oba naše projekty – Praktická ochrana hnízd silně ohroženého motáka lužního (Circus pygargus) na Opavsku a Mapování kriticky ohroženého strnada zahradního (Emberiza hortulana) na Moravě, které byly v roce 2020 úspěšně realizovány.

Tradičně jsme spolupracovali se státními organizacemi v oblasti ochrany přírody, zejména s Českou inspekcí životního prostředí a s Regionálním pracovištěm Agentury ochrany přírody a krajiny Správa CHKO Poodří.

Redakční rada našeho ornitologického časopisu Acrocephalus (Ostrava) na jaře letošního roku připravila nové číslo. O propagaci pobočky v médiích se aktivně staral náš jednatel a předseda pobočky. Příspěvky zabývající se ochranou a výzkumem ptactva v našem regionu byly publikovány nejen na našem webu a facebookovém profilu, ale např. i v časopisech Poodří, PRIO, Polanský zpravodaj aj. Poskytli jsme také rozhovor pro Český rozhlas Ostrava a v rámci možností uskutečnili i několik vycházek pro děti a širokou veřejnost.

Podrobnější informace o činnosti naší společnosti se dozvíte na jarní členské schůzi, na které máme přislíbenou účast našeho elitního ornitologa a popularizátora ornitologie Tomáše Grima s přednáškou Proč nemají ptáci rádi přírodu? Proč se stěhují do měst? Máte se na co těšit, pokud nám to aktuální epidemiologická situace dovolí.

Za výbor SOS Patrik Molitor
Wielikąt opět boduje
22.11.2020
Ani pozdní podzim neubírá rybniční soustavě Wielikąt, která se nachází v Polsku přibližně 9 km jihovýchodně od Racibórze, na zajímavosti. Na rybniční soustavě se zdržují mnohé druhy, o kterých pojednával článek uveřejněný na našich stránkách asi před měsícem. Nově se zde hojně vyskytují i severské druhy hus, zejména husy tundrové a husy běločelé. Na jednom částečně vypuštěném rybníku je k vidění hejno čírek obecných čítající nejméně tisíc jedinců.

Birdwatcherskou zajímavostí jsou dva jedinci kachnice bělohlavé (Oxyura leucocephala). Jedná se o ptačí druh, který hnízdí nejblíže ve Španělsku, severní Africe a Turecku. Tato menší potápivá kachna se podobá kachnici kaštanové, liší se však nápadně vybouleným slemenem u kořene zobáku. Na rozdíl od své příbuzné, která byla v západní Evropě a Velké Británii introdukována, se v Evropě jedná o původní druh. Na Wielikątu jde pravděpodobně o dva mladé jedince.

Čímpak nás asi rybniční soustava Wielikąt překvapí příště?

Text a foto Emil Morav
Sova pálená na audienci u starosty Hlučína
21.11.2020
Neobvyklý pohled z okna se naskytl dne 19. 11. 2020 panu starostovi Hlučína a dalším zaměstnancům městského úřadu. Na venkovním parapetu kanceláře seděla sova pálená (Tyto alba). Pokud by při spatření člověka ihned odlétla, brali bychom to jako pěkný doklad výskytu tohoto velmi vzácného druhu nejen v našem regionu. Jenže ona tam seděla celé dopoledne, potažmo celý den a následující noc. Přestože sovy pálené k hnízdění výhradně využívají lidské stavby (např. stodoly či kostelní věže), nejde o druh, který by se běžně pohyboval mezi lidmi, jako např. zimující havrani polní. I ten by z parapetu odletěl, kdyby spatřil člověka na tak krátkou vzdálenost. Toto chování sovy pálené vzbudilo u místních ornitologů řadu otázek, zejména zdali se nejedná o nemocného jedince. Proto se ještě tentýž den vydal na městský úřad Otakar Závalský ze Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích, aby se zkušeným okem na sovu podíval. Sova se mu nezdála nijak nemocná a působila, že je v dobré kondici. Večer se na náměstí v Hlučíně potkali ještě tři místní ornitologové ze Slezské ornitologické společnosti, přičemž dva z nich pozorovali sovu až do ukončení doby vycházení. S přicházející nocí sova nabírala na aktivitě, začala si probírat peří, protahovat se, proletěla se, aby se vzápětí objevila na parapetu jiného okna. I toto chování je přinejmenším neobvyklé. Druhý den ráno se proto Otakar Závalský na úřad opět vypravil a pokusil se sovu odchytit. Neúspěšně, jelikož sova při otevírání okna ihned přeletěla náměstí a ztratila se. K objasnění celé situace přispěl Karel Poprach, jeden z největších našich odborníků na tento druh. Může se pravděpodobně jednat o jedince chovaného v zajetí – to by vysvětlovalo jeho nebojácnost vůči lidem. Na druhou stranu, chov není zdaleka jednoduchý a chovatel k němu potřebuje povolení. Navíc sova pravděpodobně neměla ani chovatelský kroužek. Pokud by nějaký nezodpovědný chovatel kroužek sundal a sovu vypustil, zřejmě by ji odsoudil k smrti, jelikož takovýto jedinec nemá obvyklé návyky k lovu kořisti. Vše jsou ale spekulace. Kdybyste „krotkou“ sovu pálenou v okolí Hlučína spatřili, kontaktujte e-mailem přímo nás nebo rovnou Záchrannou stanici pro volně žijící živočichy v Bartošovicích. Děkujeme.

Za laskavé poskytnutí fotografie děkujeme paní místostarostce Hlučína Petře Řezáčové.

Text Patrik Molitor, foto Petra Řezáčová
Strakapoud jižní možná uniká pozornosti
11.11.2020
V České republice žije pět druhů strakapoudů. S některými druhy se můžeme setkat také v našich městech. Zvláště jeden druh – strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) – je v našich podmínkách vázán převážně na městské prostředí. Vyhledává zahrady, zahrádkářské osady, sady nebo hřbitovy. Na těchto místech nachází svoji oblíbenou potravu, kterou tvoří zejména nejrůznější plody (např. ořechy, švestky, třešně). Také zde má dostatek vhodných stromů k hnízdění.

V České republice se jedná o ohrožený druh, který je rozšířen zejména na jižní a střední Moravě. Ve Slezsku je stále poměrně vzácný a v současnosti je jeho hnízdění prokázáno pouze v Opavě, kde se nachází populace 5–10 párů. Pravděpodobně je však v dalších městech přehlížen, protože se velmi podobá strakapoudovi velkému (Dendrocopos major). Nejdůležitějším určovacím znakem je hlasový projev, který je výrazně měkčí a přepisuje se jako „gipp“, zatímco u strakapouda velkého jako krátké ostré „kik“. Dále je také nápadná absence černé linky, která spojuje středový proužek na šíji s proužkem po stranách krku.

Vzhledem k absenci aktuálních pozorování z měst a vesnic Moravskoslezského kraje mimo Opavu, je každý údaj ze Slezska velmi cenný. Prosím tedy o zadání každého pozorování strakapouda jižního do Faunistické databáze ČSO (avif) s uvedením co nejvíce podrobností o určovacích znacích, počtu, pohlaví a aktivitě.

Nejlepší dobou pro zjištění tohoto druhu je období března a dubna, ale můžete se s ním setkat i kdykoli během roku. Pokud nemáte s druhem dostatek zkušeností, je fotodokumentace nebo nahrávka hlasu vítaná.

Text a foto Matěj Tvarůžka
Další vzácní tuláci v Moravskoslezském kraji
7.11.2020
Jen těžko uvěřitelný zážitek má na svém kontě skupina ptáčkařů, která se chtěla ve čtvrtek 5. 11. 2020 potěšit pozorováním břehouše rudého na rybníku Bezruč v CHKO Poodří. Již pozorování tohoto ptačího druhu je velkou vzácností, neboť tento bahňák hnízdící nejblíže až na severu Skandinávie se v ČR objevuje průměrně jednou až dvakrát ročně (např. pro rok 2019 záznam v databázi Birds.cz zcela chybí). B. rudý se pohyboval většinou ve společnosti vodouše šedého nebo v hejnu šestnácti kolih velkých, které také u nás patří mezi vzácné druhy ptáků.

Dvojce birderů se později od ostatních pozorovatelů odpojila s tím, že si chce prohlédnout početné hejno čejek chocholatých na nedalekém rybníku Prosňák. Chtěli se přesvědčit, zda se v tomto hejnu nevyskytuje keptuška stepní, která bývá u nás ojediněle pozorována právě s čejkami.

Asi za dvacet minut se dvojice ozvala s tím, že pozoruje bahňáka, který vykazuje znaky vodouše žlutonohého. Tento druh ptáka hnízdí v Severní Americe a na našem území ještě nebyl do té doby pozorován.

Za pár minut již pětičlenná skupina nadšenců živě debatovala nad tělesnými proporcemi pozorovaného ptáka, který se za velmi špatných světelných podmínek většinou pohyboval v depresi bahnitého dna ve společnosti jespáka bojovného, zatímco šestý člen týmu (tříletý chlapeček) projevoval aktivně přání jít domů. Po přesunu skupiny na vhodnější stanoviště, odkud byl bahňák vidět celý a navíc ve světle zapadajícího slunce, se skupina sjednotila v názoru, že se jedná o vodouše žlutonohého.

K rukám faunistické komise nyní putuje formulář pro hlášení pozorování společně s fotografiemi, na základě kterých FK musí ještě oficiálně uznat nebo zamítnout, zdali se jedná o předpokládaný druh. V pátek 6. 11. se však na Prosňáku vystřídala řada pozorovatelů (a někteří z nich byli členy FK) s dlouholetou praxí v pozorování ptáků a o druhové příslušnosti vodouše již nikdo nepochybuje.

Ať už však faunistická komise rozhodne jakkoli, velký dík patří především Tomáši Grimovi a Michalu Šindelovi, kteří svou vytrvalostí a pozorovatelskou pečlivostí s největší pravděpodobností identifikovali nový ptačí druh pro ČR a řadě pozorovatelů zprostředkovali nevšední ptáčkařský zážitek. Velké díky, pánové!

Text a foto Emil Morav
Rekordní počet vyvedených mláďat motáka lužního na Opavsku v roce 2020
1.11.2020
Podzim je časem ptačí migrace, ale také dobou sumarizace výsledků z uplynulé hnízdní sezony. Mnohdy otravné sezení u počítače mohou aspoň trochu zpříjemnit dosažené výsledky terénního úsilí. Když skupina ornitologů, která se pravidelně věnuje monitoringu a ochraně hnízd motáka lužního (Circus pygargus) na Opavsku, dala své výsledky z letošní hnízdní sezony dohromady, příjemně je překvapil nejen výsledek celkového počtu hnízdících párů, ale hlavně celkový počet vyvedených mláďat – 87! Z celkového výsledku jsme bohužel museli odečíst dvě mláďata po predaci pravděpodobně liškou obecnou, na druhou stranu, pokud bychom k němu přičetli mláďata z hnízd, která jsme bohužel z časových důvodů nedohledali, nebude příliš troufalé tvrdit, že počet mláďat z letošního roku překročil magickou 100.

Pro zemědělskou oblast okolo města Opavy se jedná o rekordní počet. Rádi bychom si za to připsali zásluhy, ale paradoxně i přes týdny strávené v terénu nemůžeme. Na tak vysoké úspěšnosti hnízdění se v letošním roce nepodílela výraznou měrou stavba ohrádek kolem hnízd, ale odklad žní vlivem nepřízně počasí. Sklizeň pšenice na Opavsku začíná obvykle kolem půlky července, letos začala o přibližně dva týdny později. Zároveň byla většina mláďat v půlce července již značně vyspělá a mnohdy před námi z hnízda už vyletovala. Zásluhy ale můžeme připsat Martinu Miškovskému a Romanu Pechníkovi za počet dohledaných hnízd. Tato dvojice jich nalezla rovných 20.

Vzhledem k vysokému počtu nalezených hnízd jsme letos oslovili několik aktivních kolegů-kroužkovatelů, aby mláďata okroužkovala. Nejen, že jsme jim udělali radost, ale hlavně je okroužkováno 34 mláďat, o kterých bychom mohli později získat zpětnou vazbu. Ve dvou případech jsme také zkusili odchytit dospělé ptáky. Vždy však s maximální ohleduplností k probíhajícímu hnízdění a vlastníkům pozemku. V jednom případě jsme odchytili samce a samci, ve druhém samce, zatímco samice využila odchytovou tyč o průměru několika málo centimetrů jako posed u hnízda.

Jsme rádi, že se nám s postupem času daří navazovat kontakty s místními zemědělci, kteří mají pro ochranu motáka lužního pochopení a vidí v něm pomocníka při boji s hraboši. Je nutné si však uvědomit, že veškerá aktivní ochrana by nemohla probíhat bez lidí, kteří se na úkor svého volného času, povinností pracovního a osobního života druhu věnují. Chtěl bych proto poděkovat svým kolegům, jmenovitě Dušanu Boucnému, Martinu Miškovskému a Romanu Pechníkovi za veškerý čas, jenž druhu na Opavsku obětují. V letošním roce byla naše snaha podpořena programem Českého svazu ochránců přírody Ochrana biodiverzity v rámci projektu Praktická ochrana hnízd silně ohroženého motáka lužního (Circus pygargus) na Opavsku. O dalších faktech úspěšné letošní sezony se budete moci dočíst v dalším čísle pobočkového ornitologického časopisu Acrocephalus (Ostrava).

Text a foto Patrik Molitor
Na rybničních soustavách polského Slezska
23.10.2020
Rybníky se do evropské přírody včlenily jako důležité biotopy, které poskytují vhodné podmínky k hnízdění nebo k odpočinku na tahu řadě ptačích druhů. To však platí v obecném měřítku. Zkušenost ukazuje, že mnohé rybníky v našem regionu zůstávají většinou druhů ptáků vázaných na mokřadní biotopy nepovšimnuty. Smutně vyhlíží hladina mnohahektarového rybníku, kterou si mimo hnízdní sezonu k svému odpočinku vybere jediný pár kachny divoké, zatímco zbytek plochy zeje prázdnotou. Ještě smutněji vypadá vypuštěný podzimní rybník bez jediného zástupce avifauny. Podobným a bohužel četným zážitkům tohoto druhu se neubráníme ani při vycházkách do ptačích oblastí Poodří a Heřmanský stav – Odra – Poolší, přestože mají v rámci regionu z hlediska ochrany přírody neoddiskutovatelnou úlohu.

Jen pár kilometrů severně od českých hranic můžeme podzimní melancholii zahnat pohledem na rybníky kypící životem. Rybniční soustava Wielikąt v Polsku je oblíbenou zastávkou tažných vodních a mokřadních ptáků. O tom, že jsou tyto rybníky z ornitologického hlediska zajímavé nejen co do počtu ptáků hledajících potravu na dně vypuštěných rybníků, ale zejména co do pestrosti druhů, se mohli návštěvníci přesvědčit také uplynulý víkend (17.–18. 10. 2020). Mezi stovkami čejek bylo možné pozorovat několik opozdilých vodoušů tmavých a vodoušů šedých. Jespáci zde byli zastoupeni j. bojovnými, j. obecnými a minimálně jedním jespákem malým. Kulíky reprezentovalo nejméně sedm kulíků bledých. Z větších bahňáků se zde vyskytovaly kolihy velké a snad nejzajímavějším pozorovaným druhem byl aktuální držitel rekordu dálkové migrace břehouš rudý. Také milovníci dravců by si na Wielikątu přišli na své. Kromě krahujce obecného, káně lesní a nejméně jednoho opozdilého motáka pochopa, bylo možno pozorovat lovícího sokola stěhovavého.

Větrné počasí nebylo příznivé pro pozorování sýkořic vousatých, které na sebe upozorňovaly hlasovými projevy. O opravdu dechberoucí zážitek se postaral bukač velký, který nenuceným letem přeletoval rákosiny, v nichž se následně ukryl.

Na dně vypuštěných rybníku hledali potravu nebo odpočinek také běžní zástupci brodivých a racků. Na hladině napuštěných rybníků zase plavali především hojní zástupci vrubozobých.

Asi 15 km severně od Wielikątu se nachází další rybniční soustava: Łężczok. Pravděpodobně díky extenzivnímu hospodaření na rybnících, které jsou součástí stejnojmenné přírodní rezervace, vyhledávají tuto lokalitu především četní zástupci vrubozobých. Z plovavých kachen se zde vyskytovaly desítky čírek obecných a lžičáků pestrých a další běžnější druhy. Větším zástupcům tohoto řádu vévodily husy běločelé a husy tundrové, nejzajímavější bylo pozorování husice rezavé a bernešky bělolící.

Porovnáme-li situaci na rybnících polské a české strany Slezska z hlediska početnosti a pestrosti avifauny na podzimním tahu, patrně se neubráníme pocitu, že za intenzivní hospodaření na naší straně platí příroda vysokou daň.

Článek vznikl na základě návštěvy zmíněných lokalit Jaroslavem Vlachem a Emilem Moravem dne 18. 10. 2020.

Text a foto Emil Morav
Hnízdění motáka pilicha v Polsku po 20 letech… 2 km od hranice českého Slezska
17.10.2020
Moták pilich (Circus cyaneus) patří v České republice mezi nejvzácnější hnízdící dravce. V červeném seznamu ptáků ČR je řazen mezi kriticky ohrožené druhy s odhadovanou hnízdní populací 0 až 5 párů. V loňském roce díky populačnímu boomu hrabošů došlo na území ČR k zahnízdění několika párů a vypadá to, že přemnožení hraboši nepřímo napomohli i k jeho hnízdění v Polsku po více než 20 letech.

S nadsázkou můžeme polským kolegům závidět, protože pár zahnízdil ve vojtěškovém lánu přibližně 2 km od hranice s českou stranou Slezska. Zároveň je na základě letošního pozorování Dušana Boucného velmi pravděpodobně, že pilichové na jaře tokali i na území ČR (cca 5 km od umístění hnízda).

Polští kolegové to ale s ochranou hnízda neměli vůbec jednoduché. Pár byl velmi citlivý na jakékoliv rušení. Samec v průběhu hnízdění útočil na veškeré potenciální predátory z velké dálky a velmi agresivně. O tom, že to neměl jednoduché, svědčí i fakt, že v okolí hnízdil luňák červený i l. hnědý, moták pochop, m. lužní, nemluvě o běžnějších druzích dravců. Zkrátka dané území bylo letos rájem dravých ptáků. Samice reagovala na lidský pohyb cca 150 m od hnízda, jediná možnost proto byla pozorovat pár ze zaparkovaného auta z nejbližší silnice.

Ornitologové z Polska nalezli hnízdo 1. června (mohlo se jednat o náhradní snůšku), ihned kolem něho postavili ohradu s fotopastí a s místními zemědělci domluvili ponechání vojtěšky v jeho okolí o ploše 100 m². Hnízdění se ale nevyvíjelo vůbec dobře. Nakonec v hnízdě zbylo pouze jedno mládě. Polští kolegové se proto pokusili posílit vazbu páru k hnízdu přidáním jednoho mláděte motáka lužního z hnízda, kde došlo k úhynu samce a samice neměla všechna mláďata šanci odchovat. Nakonec 6. srpna z hnízda vylétla jedna samička motáka pilicha opatřená telemetrickou vysílačkou. Hnízdění proto bylo díky ochraně polských kolegů v čele s Piotrem Zabłockim úspěšné. Gratulujeme.

Text a foto Patrik Molitor
Přírodovědná vycházka nejen za sýkořicemi
13.10.2020
Sýkořice vousatá představovala vysněný druh ptáka druhé vycházky přírodovědného kroužku, který sdružuje zájemce o přírodu z řad žáků základní školy v Ostravě-Polance nad Odrou. A cíl to byl reálný, protože trasa vycházky vedla kolem Heřmanického rybníka, v jehož litorálním pásmu sýkořice hnízdí i zimují. Navíc v den vycházky prováděli Jaroslav Kubenka a Patrik Molitor v této lokalitě kroužkování ptáků, a tak se mohly děti těšit na to, že si některé ptačí druhy prohlédnou opravdu zblízka.

Sotva výprava dětí dorazila na vyvýšené místo, ze kterého je možné si prohlédnout celý Heřmanický rybník, přiletěl mladé přírodovědce přivítat ledňáček říční. Na zvednuté lávce rybářského mola trpělivě počkal, až si jej všechny děti prohlédly a odletěl. Brzy nato děti mohly pozorovat volavku popelavou, která vysedávala na jedné rybářské chatě a porovnat ji s volavkami bílými, které nad rybníkem pouze přelétly.

Kolem deváté hodiny výprava dospěla k odchytovým sítím a již podle počtu třepotajících se plátěných pytlíků, ve kterých byli odchycení ptáci, bylo zřejmé, že se mladí badatelé budou moci seznámit s pestrou řadou ptačích druhů. Sýkořici vousatou se podařilo odchytit v počtu třicetidevíti jedinců, a tak mohly děti nejen obdivovat krásu tohoto půvabného ptáčka, ale dobře si prohlédnout i rozdíly mezi samičkou a samečkem. Ubývající druhy mokřadních biotopů zastupoval moudivláček lužní (2 ex.). V odchytových sítích však uvízli zástupci mnoha dalších druhů: střízlík obecný (1 ex.), zvonek zelený (1 ex), sojka obecná (1 ex.), pěvuška modrá (1 ex.), sýkora koňadra (2 ex.), budníček menší (2 ex.), králíček obecný (2 ex.), červenka obecná (3 ex.), mlynařík dlouhoocasý (4 ex.), strnad rákosní (7 ex.) a sýkora modřinka (19 ex.).

V průběhu nasazování kroužků na běháky ptáků, které prováděl Jaroslav Kubenka, se děti dozvěděly, proč se ptáci kroužkují, jaké údaje si kroužkovatel zaznamenává a jak mohou ornitologové údaje, které jim poskytují zpětné odchyty, použít při studiu a ochraně ptáků.

Plní zážitků pokračovali členové kroužku v dalším putování na ptačí pozorovatelnu. V pokročilém dopoledni již ptáci přestávali být aktivní, přesto se děti měly možnost seznámit s hlasovými projevy slípky zelenonohé a pozornějším dětem neunikl ani z dálky se ozývající hlas chřástala vodního. V závěru vycházky si děti mohly ověřit své znalosti ve vědomostním kvízu.

Vycházka k Heřmanickému rybníku propojila dva hlavní cíle přírodovědného kroužku: představila dětem krásu a rozmanitost přírody a poskytla nové znalosti nejen z oblasti ornitologie. Věřme, že se zážitky a vědomosti odrazí také v zodpovědném přístupu dětí k přírodě a životnímu prostředí.

Text a foto Emil Morav
Sýček pod dohledem pitbullů
11.10.2020
V jednom z předchozích příspěvků jsme avizovali, že se nám po dlouhé době podařilo prokázat výskyt sýčka obecného (Athene noctua) v Moravskoslezském kraji (mimo okres Nový Jičín). Prvním krokem k jeho ochraně bylo informovat majitele usedlosti, který k našemu příjemnému překvapení s námi sdílel radost z tohoto objevu.

Ihned jsme s ním dohodli vyvěšení dvou budek ze Záchranné stanice a Domu přírody v Bartošovicích. Kolem vchodu budek jsme ale potřebovali dodělat oplechování zabraňující vniku predátorů, zejména kuně skalní (Martes foina). Majitel nás sice ujišťoval, že kuny se na jeho pozemku rozhodně neobjevují, protože by se o ně „postarali“ jeho tři „mazlíčci“ v podobě dvou pitbullů a jednoho loveckého psa pravidelně hlídkujících na pozemku v průběhu noci. Je nutné přiznat, že při pohledu na „mazlíčky“ tuhne v žilách krev (doufejme i kunám a toulavým kočkám).

Úpravy budek se ujal zkušený „budkař“ pan Jaroslav Kubenka a do 14 dnů bylo oplechování kolem vchodu hotovo. Nelenili jsme a budky ve středu 7. 10. 2020 vyvěsili. K výběru stanoviště nás inspiroval samotný sýček, jelikož podle množství vývržků pravidelně odpočívá ve stodole, kde shodou okolností mají kotec i dva pitbullové. Pod jejich dohledem jsme jednu budku umístili na vnitřní zeď stodoly a druhou na venkovní pilíř.

Více než instalace dvou budek je pro výskyt sýčka důležité prostředí, které je pro jeho život na této lokalitě zkrátka ideální. Mozaikovité okolí stodoly poskytuje sýčkovi snad vše. Střídají se partie obhospodařované a udržované s těmi méně, v dalších budovách se chovají zvířata, úkrytových stanovišť je v okolí více než dost. Samozřejmě nám dělají starosti lidské pasti v podobě nezajištěných napajedel pro zvířata, různé roury apod., ale majitel nás uklidňoval, že nic podobného v nejbližším okolí není. Pokud by došlo k zahnízdění sýčka, je také nezbytné v době vyvádění mláďat vyřešit hlídkující psy, protože je naprosto jisté, že nebudou rozlišovat kunu od špatně létajícího mláděte sýčka a nikdo z nás nechce, aby se ocitlo v tlamě psa. Teď ale nezbývá než doufat, že sýček má v okolí partnera/partnerku a přežije zimu.

Závěrem se sluší poděkovat Jarku Kubenkovi, který budky upravil a pověsil, a majiteli usedlosti za jeho vstřícný přístup. Uznejte sami, kdo bandě ornitologů „otravujících“ s vyvěšením budek na soukromém pozemku poskytne ještě druhý žebřík a přivítá je s láhví kvalitního rumu?

Text Patrik Molitor, foto Patrik Molitor a Emil Morav

P. S. Budky jsou ve vodorovné poloze.