Slezská ornitologická společnost

Vítejte na webových stránkách

Slezské ornitologické společnosti !

Naleznete zde základní údaje o naší společnosti, její činnosti a další informace.

Na rybničních soustavách polského Slezska
23.10.2020
Rybníky se do evropské přírody včlenily jako důležité biotopy, které poskytují vhodné podmínky k hnízdění nebo k odpočinku na tahu řadě ptačích druhů. To však platí v obecném měřítku. Zkušenost ukazuje, že mnohé rybníky v našem regionu zůstávají většinou druhů ptáků vázaných na mokřadní biotopy nepovšimnuty. Smutně vyhlíží hladina mnohahektarového rybníku, kterou si mimo hnízdní sezonu k svému odpočinku vybere jediný pár kachny divoké, zatímco zbytek plochy zeje prázdnotou. Ještě smutněji vypadá vypuštěný podzimní rybník bez jediného zástupce avifauny. Podobným a bohužel četným zážitkům tohoto druhu se neubráníme ani při vycházkách do ptačích oblastí Poodří a Heřmanský stav – Odra – Poolší, přestože mají v rámci regionu z hlediska ochrany přírody neoddiskutovatelnou úlohu.

Jen pár kilometrů severně od českých hranic můžeme podzimní melancholii zahnat pohledem na rybníky kypící životem. Rybniční soustava Wielikąt v Polsku je oblíbenou zastávkou tažných vodních a mokřadních ptáků. O tom, že jsou tyto rybníky z ornitologického hlediska zajímavé nejen co do počtu ptáků hledajících potravu na dně vypuštěných rybníků, ale zejména co do pestrosti druhů, se mohli návštěvníci přesvědčit také uplynulý víkend (17.–18. 10. 2020). Mezi stovkami čejek bylo možné pozorovat několik opozdilých vodoušů tmavých a vodoušů šedých. Jespáci zde byli zastoupeni j. bojovnými, j. obecnými a minimálně jedním jespákem malým. Kulíky reprezentovalo nejméně sedm kulíků bledých. Z větších bahňáků se zde vyskytovaly kolihy velké a snad nejzajímavějším pozorovaným druhem byl aktuální držitel rekordu dálkové migrace břehouš rudý. Také milovníci dravců by si na Wielikątu přišli na své. Kromě krahujce obecného, káně lesní a nejméně jednoho opozdilého motáka pochopa, bylo možno pozorovat lovícího sokola stěhovavého.

Větrné počasí nebylo příznivé pro pozorování sýkořic vousatých, které na sebe upozorňovaly hlasovými projevy. O opravdu dechberoucí zážitek se postaral bukač velký, který nenuceným letem přeletoval rákosiny, v nichž se následně ukryl.

Na dně vypuštěných rybníku hledali potravu nebo odpočinek také běžní zástupci brodivých a racků. Na hladině napuštěných rybníků zase plavali především hojní zástupci vrubozobých.

Asi 15 km severně od Wielikątu se nachází další rybniční soustava: Łężczok. Pravděpodobně díky extenzivnímu hospodaření na rybnících, které jsou součástí stejnojmenné přírodní rezervace, vyhledávají tuto lokalitu především četní zástupci vrubozobých. Z plovavých kachen se zde vyskytovaly desítky čírek obecných a lžičáků pestrých a další běžnější druhy. Větším zástupcům tohoto řádu vévodily husy běločelé a husy tundrové, nejzajímavější bylo pozorování husice rezavé a bernešky bělolící.

Porovnáme-li situaci na rybnících polské a české strany Slezska z hlediska početnosti a pestrosti avifauny na podzimním tahu, patrně se neubráníme pocitu, že za intenzivní hospodaření na naší straně platí příroda vysokou daň.

Článek vznikl na základě návštěvy zmíněných lokalit Jaroslavem Vlachem a Emilem Moravem dne 18. 10. 2020.

Text a foto Emil Morav
Hnízdění motáka pilicha v Polsku po 20 letech… 2 km od hranice českého Slezska
17.10.2020
Moták pilich (Circus cyaneus) patří v České republice mezi nejvzácnější hnízdící dravce. V červeném seznamu ptáků ČR je řazen mezi kriticky ohrožené druhy s odhadovanou hnízdní populací 0 až 5 párů. V loňském roce díky populačnímu boomu hrabošů došlo na území ČR k zahnízdění několika párů a vypadá to, že přemnožení hraboši nepřímo napomohli i k jeho hnízdění v Polsku po více než 20 letech.

S nadsázkou můžeme polským kolegům závidět, protože pár zahnízdil ve vojtěškovém lánu přibližně 2 km od hranice s českou stranou Slezska. Zároveň je na základě letošního pozorování Dušana Boucného velmi pravděpodobně, že pilichové na jaře tokali i na území ČR (cca 5 km od umístění hnízda).

Polští kolegové to ale s ochranou hnízda neměli vůbec jednoduché. Pár byl velmi citlivý na jakékoliv rušení. Samec v průběhu hnízdění útočil na veškeré potenciální predátory z velké dálky a velmi agresivně. O tom, že to neměl jednoduché, svědčí i fakt, že v okolí hnízdil luňák červený i l. hnědý, moták pochop, m. lužní, nemluvě o běžnějších druzích dravců. Zkrátka dané území bylo letos rájem dravých ptáků. Samice reagovala na lidský pohyb cca 150 m od hnízda, jediná možnost proto byla pozorovat pár ze zaparkovaného auta z nejbližší silnice.

Ornitologové z Polska nalezli hnízdo 1. června (mohlo se jednat o náhradní snůšku), ihned kolem něho postavili ohradu s fotopastí a s místními zemědělci domluvili ponechání vojtěšky v jeho okolí o ploše 100 m². Hnízdění se ale nevyvíjelo vůbec dobře. Nakonec v hnízdě zbylo pouze jedno mládě. Polští kolegové se proto pokusili posílit vazbu páru k hnízdu přidáním jednoho mláděte motáka lužního z hnízda, kde došlo k úhynu samce a samice neměla všechna mláďata šanci odchovat. Nakonec 6. srpna z hnízda vylétla jedna samička motáka pilicha opatřená telemetrickou vysílačkou. Hnízdění proto bylo díky ochraně polských kolegů v čele s Piotrem Zabłockim úspěšné. Gratulujeme.

Text a foto Patrik Molitor
Přírodovědná vycházka nejen za sýkořicemi
13.10.2020
Sýkořice vousatá představovala vysněný druh ptáka druhé vycházky přírodovědného kroužku, který sdružuje zájemce o přírodu z řad žáků základní školy v Ostravě-Polance nad Odrou. A cíl to byl reálný, protože trasa vycházky vedla kolem Heřmanického rybníka, v jehož litorálním pásmu sýkořice hnízdí i zimují. Navíc v den vycházky prováděli Jaroslav Kubenka a Patrik Molitor v této lokalitě kroužkování ptáků, a tak se mohly děti těšit na to, že si některé ptačí druhy prohlédnou opravdu zblízka.

Sotva výprava dětí dorazila na vyvýšené místo, ze kterého je možné si prohlédnout celý Heřmanický rybník, přiletěl mladé přírodovědce přivítat ledňáček říční. Na zvednuté lávce rybářského mola trpělivě počkal, až si jej všechny děti prohlédly a odletěl. Brzy nato děti mohly pozorovat volavku popelavou, která vysedávala na jedné rybářské chatě a porovnat ji s volavkami bílými, které nad rybníkem pouze přelétly.

Kolem deváté hodiny výprava dospěla k odchytovým sítím a již podle počtu třepotajících se plátěných pytlíků, ve kterých byli odchycení ptáci, bylo zřejmé, že se mladí badatelé budou moci seznámit s pestrou řadou ptačích druhů. Sýkořici vousatou se podařilo odchytit v počtu třicetidevíti jedinců, a tak mohly děti nejen obdivovat krásu tohoto půvabného ptáčka, ale dobře si prohlédnout i rozdíly mezi samičkou a samečkem. Ubývající druhy mokřadních biotopů zastupoval moudivláček lužní (2 ex.). V odchytových sítích však uvízli zástupci mnoha dalších druhů: střízlík obecný (1 ex.), zvonek zelený (1 ex), sojka obecná (1 ex.), pěvuška modrá (1 ex.), sýkora koňadra (2 ex.), budníček menší (2 ex.), králíček obecný (2 ex.), červenka obecná (3 ex.), mlynařík dlouhoocasý (4 ex.), strnad rákosní (7 ex.) a sýkora modřinka (19 ex.).

V průběhu nasazování kroužků na běháky ptáků, které prováděl Jaroslav Kubenka, se děti dozvěděly, proč se ptáci kroužkují, jaké údaje si kroužkovatel zaznamenává a jak mohou ornitologové údaje, které jim poskytují zpětné odchyty, použít při studiu a ochraně ptáků.

Plní zážitků pokračovali členové kroužku v dalším putování na ptačí pozorovatelnu. V pokročilém dopoledni již ptáci přestávali být aktivní, přesto se děti měly možnost seznámit s hlasovými projevy slípky zelenonohé a pozornějším dětem neunikl ani z dálky se ozývající hlas chřástala vodního. V závěru vycházky si děti mohly ověřit své znalosti ve vědomostním kvízu.

Vycházka k Heřmanickému rybníku propojila dva hlavní cíle přírodovědného kroužku: představila dětem krásu a rozmanitost přírody a poskytla nové znalosti nejen z oblasti ornitologie. Věřme, že se zážitky a vědomosti odrazí také v zodpovědném přístupu dětí k přírodě a životnímu prostředí.

Text a foto Emil Morav
Sýček pod dohledem pitbullů
11.10.2020
V jednom z předchozích příspěvků jsme avizovali, že se nám po dlouhé době podařilo prokázat výskyt sýčka obecného (Athene noctua) v Moravskoslezském kraji (mimo okres Nový Jičín). Prvním krokem k jeho ochraně bylo informovat majitele usedlosti, který k našemu příjemnému překvapení s námi sdílel radost z tohoto objevu.

Ihned jsme s ním dohodli vyvěšení dvou budek ze Záchranné stanice a Domu přírody v Bartošovicích. Kolem vchodu budek jsme ale potřebovali dodělat oplechování zabraňující vniku predátorů, zejména kuně skalní (Martes foina). Majitel nás sice ujišťoval, že kuny se na jeho pozemku rozhodně neobjevují, protože by se o ně „postarali“ jeho tři „mazlíčci“ v podobě dvou pitbullů a jednoho loveckého psa pravidelně hlídkujících na pozemku v průběhu noci. Je nutné přiznat, že při pohledu na „mazlíčky“ tuhne v žilách krev (doufejme i kunám a toulavým kočkám).

Úpravy budek se ujal zkušený „budkař“ pan Jaroslav Kubenka a do 14 dnů bylo oplechování kolem vchodu hotovo. Nelenili jsme a budky ve středu 7. 10. 2020 vyvěsili. K výběru stanoviště nás inspiroval samotný sýček, jelikož podle množství vývržků pravidelně odpočívá ve stodole, kde shodou okolností mají kotec i dva pitbullové. Pod jejich dohledem jsme jednu budku umístili na vnitřní zeď stodoly a druhou na venkovní pilíř.

Více než instalace dvou budek je pro výskyt sýčka důležité prostředí, které je pro jeho život na této lokalitě zkrátka ideální. Mozaikovité okolí stodoly poskytuje sýčkovi snad vše. Střídají se partie obhospodařované a udržované s těmi méně, v dalších budovách se chovají zvířata, úkrytových stanovišť je v okolí více než dost. Samozřejmě nám dělají starosti lidské pasti v podobě nezajištěných napajedel pro zvířata, různé roury apod., ale majitel nás uklidňoval, že nic podobného v nejbližším okolí není. Pokud by došlo k zahnízdění sýčka, je také nezbytné v době vyvádění mláďat vyřešit hlídkující psy, protože je naprosto jisté, že nebudou rozlišovat kunu od špatně létajícího mláděte sýčka a nikdo z nás nechce, aby se ocitlo v tlamě psa. Teď ale nezbývá než doufat, že sýček má v okolí partnera/partnerku a přežije zimu.

Závěrem se sluší poděkovat Jarku Kubenkovi, který budky upravil a pověsil, a majiteli usedlosti za jeho vstřícný přístup. Uznejte sami, kdo bandě ornitologů „otravujících“ s vyvěšením budek na soukromém pozemku poskytne ještě druhý žebřík a přivítá je s láhví kvalitního rumu?

Text Patrik Molitor, foto Patrik Molitor a Emil Morav

P. S. Budky jsou ve vodorovné poloze.
Příkladný přístup města Třince k ochraně rorýsů a jiřiček
5.10.2020
V letošním roce jsme pro třinecký odbor životního prostředí a zemědělství (OŽPaZ) mapovali rozšíření a početnost rorýsa obecného (Apus apus), jiřičky obecné (Delichon urbicum) a okrajově i dalších synantropních druhů ptáků ve třech částech Třince (pracovně se jednalo o staré Lyžbice, Sosnu a centrum u autobusového nádraží). Celkem se nám podařilo zjistit více než 450 párů rorýsa obecného a 118 párů jiřičky obecné; z ostatních ochranářsky významných druhů stojí za zmínku zjištění hnízdění kavky obecné (Corvus monedula) na jednom panelovém domě a hnízdění lejska šedého (Muscicapa striata) na třech starších bytových domech.

Mapování hnízdišť rorýsa obecného a jiřičky obecné bude v Třinci pokračovat zřejmě i v dalším roce. Výsledky, které pomohou k ochraně místních populací synantropních ptáků, budou následně shrnuty v některém čísle našeho zpravodaje Acrocephalus (Ostrava).

Již nyní však stojí za zmínku příkladný postoj některých obyvatel Třince. Na jednom bytovém domě dlouhodobě „pečuje“ až o 15 hnízdících párů rorýsa obecného nájemnice jednoho z bytů paní Supíková, která již dříve ve spolupráci s OŽPaZ zajistila zabezpečení okapových žlabů krycími mřížkami, aby v nich nedocházelo k úhynu těchto ptáků. Po naší letošní kontrole půdního prostoru se náročné „brigády“ v podobě úklidu a úpravy hnízdišť mezi pozednicemi a okraji střechy domu, která má zamezit úhynu rorýsů v prostoru půdy mimo pozednicový prostor, ujaly rovnou paní Fojciková a Ručková z OPŽPaZ. Za roky praxe a spolupráce s úředníky měst Moravskoslezského kraje jsme se s tak vlídným přístupem ještě nesetkali. Všechny zmíněné dámy mají za stále vzácnější kladný přístup k synantropním ptákům náš obdiv a jsou příkladem i pro ostatní!

Text Martin Mandák, foto Martin Mandák a Gabriela Fojciková
Sýček obecný v Moravskoslezském kraji ještě nevymřel
24.9.2020
Představovat sýčka obecného (Athene noctua) ornitologické, ale i široké veřejnosti by byla zbytečná ztráta času, jelikož tato malá sovička je v povědomí nás všech od doby, kdy jsme se učili vyjmenovaná slova po s. Možná právě proto někteří čtenáři vidí potenciálního sýčka v každé druhé sově, kterou zahlédnou nebo uslyší. Kéž by to byla pravda.

V dnešní době totiž sýček obecný patří mezi kriticky ohrožené druhy ptáků a každé jeho pozorování je výjimečným zážitkem. Pravděpodobně za pět minut dvanáct jsme si to uvědomili. Díky odborníkům z řad ČSO a jejich praktické ochraně začala pomalu prosperovat jeho populace v severozápadních Čechách. Na jiných místech takové štěstí nemáme. V roce 2015 zkontrolovali Martin Mandák a Patrik Molitor v okresech Bruntál, Frýdek-Místek, Ostrava-město a Opava přes 260 lokalit a zjištěni byli pouze dva sýčci. V roce 2016 už žádný, přestože byly na místech výskytu vyvěšeny hnízdní budky.

Severomoravští ornitologové pravidelně vytipované lokality kontrolují, ale bez kladného výsledku. Naděje však svitla letos. Zcela náhodou při debatě s jedním provozovatelem usedlosti zaznělo, že na něm viděl dvě malé sovy. Samozřejmě ornitologům proběhla myšlenka, že se pravděpodobně jedná např. o kalousa ušatého (Asio otus), který se na podobných místech rovněž zdržuje. Přesto se v srpnu Patrik Molitor a Jarek Kubenka na statek vypravili a nestačili se divit vlastním očním. Na usedlosti nalezli hromadu velikostně odpovídajících vývržků a vypelichaná pírka sýčka obecného. Samotné jedince však neviděli.

V období babího léta se na usedlost po dohodě s provozovatelem opět vydali s nadějí jeho výskyt prokázat. Tentokráte také ve společnosti Emila Morava. Při opětovném hledání vývržků nic netušícím ornitologům seděl sýček obecný přímo nad jejich hlavami. Všimli si ho, až odletěl na střechu další budovy. Po chvíli hledání pak nastal ten očekávaný okamžik, kdy si ho zmínění aktéři prohlédli v dalekohledu s nočním viděním. Přestože se jednalo o malý ornitologický zázrak, sýčka jsme zbytečně dlouho nerušili.

Nyní nastává ta chvíle, kdy je nutné provést veškeré kroky k jeho ochraně. Ještě v průběhu podzimu máme v plánu po dohodě s majitelem vyvěsit odpovídající a dobře zabezpečené budky. Rovněž rozběhneme i jednání s AOPK, která letos vypracovala pro sýčka obecného záchranný program. Naším cílem je maximálně zabezpečit ochranu a podpořit potenciální hnízdění druhu. S velkým očekáváním poté budeme čekat na jaro a doufat, že po dlouhé době dojde k zahnízdění a vyvedení mláďat na samotném severovýchodě naší republiky. Držme sýčkovi palce, ať přežije zimu a veškeré nástrahy, které ho v jeho životě provázejí.

Text a foto Patrik Molitor
Polanská niva v paprscích babího léta
21.9.2020
Ve slunečném počasí babího léta se uskutečnila první vycházka přírodovědného kroužku pro děti ze základní školy v Ostravě-Polance nad Odrou.

Mladým milovníkům přírody štěstí přálo, protože se mohli seznámit s řadou nových nejen ptačích druhů. Z ptáků vázaných na mokřadní biotopy děti pozorovaly dospělé i mladé jedince potápek roháčů a p. malých, obdivovaly hojně se vyskytující kachny divoké, labutě velké, lysky černé, volavky popelavé, racky chechtavé a r. bělohlavé. Pohotovějším dětem, které se teprve seznamují s prací s dalekohledem, neunikli ani přeletující kormoráni velcí. Asi nejlákavějším druhem byl pro malé účastníky vycházky ledňáček říční, kterého mohly vidět hned na několika lokalitách. Nejzajímavějším druhem z ornitologického hlediska byla samice lžičáka pestrého, která však bohužel plavala ve velké vzdálenosti od pozorovatelů.

Z lesních druhů se děti mohly seznámit se strakapoudem velkým a s hlasem žluny zelené, budníčka menšího a brhlíka lesního. Dravce na vycházce reprezentovala pouze káně lesní.

Poodří v okolí Polanky nad Odrou a zejména její část NPR Polanská niva poskytují i na sklonku léta příležitost k pozorování řady zajímavých druhů ptáků a některé rybníky nabízejí právě dětem možnost seznámit se s některými druhy i na velmi příznivou vzdálenost.

Text a foto Emil Morav
Do Maďarska nejen za mandelíky
29.8.2020
Maďarsko je pro ptáky přívětivá země. Národní parky zde představují přibližně 10 % rozlohy a rozkládají se na 4 820 km². Kromě národních parků má Maďarsko řadu maloplošných chráněných území. Stepi, pastviny, extenzivně obdělávaná zemědělská krajina, nížinná jezera, prastaré rybníky a roztroušené lesy představují pestrou kombinaci biotopů, která se odráží také v rozmanitosti avifauny.

Jeden z největších národních parků Maďarska je Kiskunsági Nemzeti Park, tedy národní park Kiskunság. Jedná se o nesouvislé územní celky o celkové rozloze přes 500 km² na západ od města Kecskemét. Předmětem ochrany je převážně stepní krajina s řadou periodických slaných jezer, písečnými dunami, roztroušenými lesy a extenzivně využívanými pastvinami a poli.

Stepní krajina není v pozdním létě příliš bohatá na výskyt pěvců. Těm vévodí ťuhýk obecný, jehož příbuzní ť. rudohlavý a ť. menší již pravděpodobně odlétli k jihu. Vzácněji se můžeme setkat s bělořitem šedým či bramborníčkem černohlavým.

Pokud na drátě nebo sloupku oplocení v otevřené krajině spatříte ptáka velikosti kavky, je dobré mít se na pozoru. Právě na takovýchto vyvýšených posedech s oblibou číhá na svou kořist, kterou je většinou větší hmyz, mandelík hajní. Zatímco ve Slezsku byl tento pták na základě údajů z Birds.cz pozorován naposledy v roce 1955 a v České republice doloženě hnízdil naposledy v roce 1991, v oblasti NP Kiskunság si můžete být ve vhodném období téměř jisti, že na něj dříve či později narazíte. Atraktivní srostloprsté dále reprezentuje vlha pestrá, zatímco jejich příbuzný dudek chocholatý již hnízdiště opustil.

Bohaté srážky letošního léta způsobily, že jindy vyschlá slaná jezera jsou i v pozdním létě částečně naplněna vodou. V mělké vodě zde můžeme početně pozorovat řadu bahňáků jako např. tenkozobce opačné, kolihy velké, břehouše černoocasé či vodouše tmavé. Na bahnitých březích můžeme vidět konipasy bílé a k. luční, zatímco v nízké trávě vyschlých slaných břehů se k nám i na pár metrů může přiblížit chocholouš obecný.

Ptačí druhy vázané na vodní krajinu si ještě lépe můžeme vychutnat na blízkých rybničních soustavách. Rybníky Péteri-tó a Csaj-tó sice nepatří do národního parku Kiskunság, ale jedná se o maloplošná chráněná území. Vedle výše zmíněných druhů vázaných na vodu zde můžeme vidět volavky stříbřité, v. červené a v. vlasaté, kvakoše noční nebo kolpíky bílé. Překvapit nás mohou hejna bahňáků, jejichž počty mohou jít do několika stovek jedinců. Elegantní tenkozobce opačné doplňují pisily čáponohé, bekasiny otavní a jespáci bojovní, vzácněji můžeme pozorovat j. křivozobé. Zajímavé druhy vrubozobých jsou zastoupeny polákem malým. Hojně se vyskytuje kormorán malý.

Také ten, kdo v naší krajině prozatím neměl štěstí na setkání se sýčkem obecným, si v Maďarsku může přijít na své. Při několikadenním pobytu je pravděpodobnost pozorování této sovičky velmi vysoká.

Národní park Kiskunság a jeho okolí na vás promluví osobitým kouzlem stepní krajiny. Podzimní i jarní tah a samozřejmě období hnízdění mohou nejen ornitologům připravit nejeden zajímavý zážitek.

Pozn.: Text byl napsán na základě osobní návštěvy dané oblasti ve dnech 20.‒23. 8. 2020.

Text a foto Emil Morav
Kozmické louky se opět blýskly
23.8.2020
Srpen je ve znamení počátku podzimního tahu a zdá se, že je již v plném proudu. Na facebookovém profilu SOS se můžete dočíst o zajímavých pozorováních na zamokřené louce poblíž nádraží ve Studénce. Řadou zajímavých druhů se však hemží také Kozmické ptačí louky. Na své si přijdou zejména milovníci brodivých ptáků. Uznejte, že vidět pět druhů volavek na jediném místě v naší přírodě není běžným zážitkem. Na Kozmických loukách můžete vedle volavky popelavé a v. bílé spatřit také v. stříbřitou, v. červenou a juvenilního kvakoše nočního. Výčet brodivých druhů doplňují čápi bílí i č. černí.

Kozmické louky však k přestávce na tahu přilákaly i zástupce podřádu bahňáků. Na mělčinách tůní vás potěší zejména vodouši bahenní, v. tmaví, méně pak v. šedí. Specifický pískot vás upozorní na přítomnost ledňáčka říčního, kterého je někdy obtížné najít. S trochou štěstí však přilétá i do bezprostřední blízkosti ptačí pozorovatelny.

Zvažujete návštěvu tohoto ornitologicky atraktivního místa? Kozmické louky oblečené do růžové barvy stovek kyprejů vrbic vás přivítají příjemnou atmosférou pozdního léta.

(Omluvte prosím nízkou kvalitu fotografie pořízené z velké vzdálenosti.)

Text a foto Emil Morav
Každé vyvedené mládě motáka lužního se počítá
25.7.2020
První prázdninový měsíc je pro mnoho lidí spojen se začátkem dovolené, s letními radovánkami a odpočinkem. Na partu ornitologů z Opavska, jmenovitě Dušana Boucného, Martina Miškovského, Patrika Molitora a Romana Pechníka však čeká brzké ranní vstávání, běh v obilí s mobilem u ucha, telefonáty se zemědělci a stavba ohrádek v polích mnohdy za doprovodu komáří společnosti. Zmíněná parta se totiž každoročně snaží nalézt a zachránit hnízda motáka lužního (Circus pygargus) hnízdícího na Opavsku výhradně v pšeničných polích.

Loňská sezona ve znamení přemnožení hraboše polního byla ojedinělá v počtu hnízdících párů, celkově jich bylo min. 45. Letos jsme však měli pochmurné myšlenky, jelikož květnové a červnové přívalové deště se na zdejší populaci mohly negativně projevit. Není to tak dávno, kdy vlivem dešťů zdárně nevyhnízdil v oblasti snad jediný pár. Naštěstí se naše obavy nevyplnily a moták lužní na Opavsku opět úspěšně hnízdí. Populace pravděpodobně nedosáhne loňského čísla, ale určitě se mu bude blížit. Chytřejší budeme až na konci hnízdního období.

Každá sezona je něčím specifická, ta letošní je v oblasti ojedinělá termínem začátku žní. Zatímco loni byly žně na určitých místech o této době téměř u konce, letos sotva začaly. A to je pro motáka lužního jenom dobře. Na začátku července jsme totiž u některých hnízd viděli již poletující mláďata. Další nej je v počtu dohledaných hnízd díky úsilí zejména Martina Miškovského a Romana Pechníka. U těch, kde hrozí vysečení nebo jsou vystavena predaci, jsme po dohodě se zemědělci vystavěli ohrádky. Díky podpoře ČSOP v rámci programu Ochrana biodiverzity 2020 jsme po vzoru od kolegů z Polska zakoupili plotové dílce, které nám budou sloužit ke stavbě ohrádek i v dalších letech.

Přestože se jedná o časově i fyzicky a koneckonců z důvodu najetých km i ekonomicky náročnou práci, rozhodně má svůj smysl. Nejen že máme vždy výborný pocit z každého zdárně vyvedeného mláděte, ale objevíme i spousty nejrůznějších zajímavostí, na které se můžete těšit v dalších příspěvcích.

Text a foto Patrik Molitor