Slezská ornitologická společnost

Vítejte na webových stránkách

Slezské ornitologické společnosti !

Naleznete zde základní údaje o naší společnosti, její činnosti a další informace.

Lejsek si umí poradit
28.5.2020
Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) je ve Slezsku a na severní Moravě relativně rozšířený druh. V červeném seznamu ptáků České republiky je hodnocený jako téměř ohrožený druh.

Lejsek bělokrký obývá zejména starší dubové, bukové i smíšené porosty, ale najdeme jej i v městských parcích, větších zahradách a na hrázích rybníků s doupnými stromy. Ze zimoviště se tento druh lejska vrací na přelomu dubna a května a hned po příletu vyhledává vhodnou hnízdní dutinu, v jejíž blízkosti zpívá a vábí samičku. Jeho zpěv není příliš libozvučný, zato jeho černý frak by mu mohl závidět i José Carreras. Bílý límeček je hlavní znak, který ho odlišuje od podobného lejska černohlavého.

Již před několika lety jsem zpěv lejska bělokrkého zaznamenal také v Ostravě-Porubě. Další rok jsem na jediné ulici zaznamenal tři zpívající samce, což jsem vzhledem k biotopovým preferencím tohoto druhu považoval za zajímavé. Před začátkem letošní hnízdní sezony jsem se rozhodl zmapovat populaci lejska bělokrkého v městské zástavbě Ostravy-Poruby systematicky.

Mapování populace lejska bělokrkého stále probíhá, ale již teď vyústilo v zajímavá zjištění. Lejsek bělokrký, který je typický zejména pro starší lesní porosty, má v Ostravě-Porubě poměrně početnou populaci. Překvapivým zjištěním však je skutečnost, že lejsek v tomto prostředí chudém na výskyt přirozených hnízdních dutin ochotně přijímá nejen hnízdní budky, čímž je známý, ale často pro budoucí hnízdění vybírá nejrůznější dutiny ve stavbách vytesané šplhavci nebo otevřené větrací šachty, které jsou tradičním hnízdištěm např. rorýsa obecného.

Podrobné shrnutí monitoringu včetně fotodokumentace připravuji do dalšího čísla časopisu Acrocephalus (Ostrava). Již teď se zájemci mohou podívat na krátké video, které dokumentuje výskyt lejska bělokrkého v městské zástavbě v Ostravě-Porubě.

Text a foto Emil Morav
Rudonožky mají kam hlavu složit
26.5.2020
Tolik diskutovaná gradace populace hraboše polního v roce 2019 se příznivě projevila na počtu mláďat některých dravců a sov. Jako příznivý hodnotili minulý rok ornitologové zabývající se ochranou v České republice kriticky ohroženého sýčka obecného. Na střední a jižní Moravě zahnízdilo několik párů u nás velice vzácného kalousa pustovky. Skutečným překvapením loňské hnízdní sezony bylo zahnízdění jednoho páru poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v okrese Olomouc. Poštolky, které na území České republiky zahnízdily naposledy v roce 1973, vyvedly úspěšně pět mláďat.

Úspěšné zahnízdění poštolky rudonohé v roce 2019 vedlo skupinu ornitologů v čele s Ondřejem Boháčem a Tomášem Oplockým, kteří zdokumentovali hnízdění rudonožek v loňském roce (viz loňské číslo Sylvie), ke snaze podpořit zahnízdění tohoto vzácného druhu také v dalších letech. Podpora hnízdění spočívala ve vyvěšení polootevřených hnízdních budek, které podle zkušenosti ze Slovenska rudonožky ochotně přijímají. Tento záměr finančně podpořila Česká společnost ornitologická. 7. května tohoto roku tým ornitologů ve složení Karel Poprach, Tomáš Oplocký, Michal Jakubec a Lucia Rubáčová vyvěsil v okolí loňského hnízdiště osm zmíněných budek. Samotného vyvěšování se ujal zejména ostřílený ornitolog Karel Poprach, který má s vyvěšováním budek letité zkušenosti. Skupinu doprovázel jednatel Slezské ornitologické společnosti Emil Morav, který celou akci zdokumentoval.

Opětovné zahnízdění poštolky rudonohé by bylo tou nejkrásnější odměnou pro tuto smysluplnou aktivitu. Ale i zahnízdění poštolky obecné nebo kalousa ušatého, kteří v polootevřených budkách někdy hnízdí, by bylo příjemným zjištěním. Každopádně mají poštolky rudonohé k dalšímu hnízdění v okrese Olomouc cestu o krůček snazší než v loňském roce.

Text a foto Emil Morav
Ptačí rarity na severní Moravě
26.5.2020
V prvních měsících tohoto roku zavítali na severní Moravu hned dva velmi vzácní hosté. Prvním byl samec dropa malého (Tetrax tetrax), pták velikosti bažanta s výrazným černým krkem a dvěma bílými obojky. Hlavní areál výskytu je na Pyrenejském poloostrově a východně od Ukrajiny, menší populace se nalézají ve Francii a Itálii. Tento konkrétní jedinec byl nalezen Lukášem Brezniakem 20. 3. 2020 na polním letišti u Hranic. Bohužel i přes velmi důsledné prohledávání okolí zde dropa už nikdo jiný neviděl. 22. 3. ráno se Jiřímu Köttovi povedl až neuvěřitelný kousek, a to znovuobjevit dropa, který se přesunul na 16 km vzdálená pole u Lešné. To vzbudilo v mnoha pozorovatelích novou naději a prohledávání polí tedy začalo nanovo! Ptáka se povedlo najít až odpoledne Janu Havránkovi. Drop se ale ani na této lokalitě dlouho nezdržel a už následujícího rána nebyl nalezen. Tato krátká návštěva dropa na severní Moravě byla prvním pozorováním v České republice po více než 60 letech.

Druhá velká rarita letošního roku byla zpozorována 17. 4. 2020, když Miroslava Adamcová našla v PR Kotvice u Studénky velmi zajímavou kachnu. Jednalo se o samce čírky modrokřídlé (Spatula discors), kachny s areálem výskytu napříč celou Amerikou. Do Evropy zalétává velmi vzácně (např. ročně několik málo záznamů ve Velké Británii). V České republice se jedná o teprve druhý záznam, první je pozorování Jiřího Polčáka z 24. 4. 1996. V PR Kotvice se čírka zdržela několik dní a 29. 4. 2020 byla ještě krátce pozorována a zdokumentována na Kozmických ptačích loukách.

Přestože pro ochranu avifauny v našem regionu nemají tyto zálety podstatný význam, byla přítomnost nevšedních druhů příjemným zážitkem mnoha pozorovatelů.

Text Mikuláš Římanek, foto Jan Havránek
Pomozte při sledování vzácných strakapoudů bělohřbetých
29.4.2020
Chodíte rádi do Beskyd s dalekohledem a pozorujete přírodu? Vaše vycházky mohou být nejen příjemné, ale ještě i prospěšné pro ochranu silně ohroženého ptačího druhu. Strakapoud bělohřbetý patří mezi naše nejvzácnější ptáky. Na území CHKO Beskydy byly pro něj vyhlášeny ptačí oblasti Beskydy a Horní Vsacko. Vyskytuje se ve starých bukových a jedlobukových lesích, v létě a během zimního období se ale může objevit i jinde.

V Beskydech žijí ještě další tři druhy strakapoudů, přičemž nejběžnější je strakapoud velký, který je prakticky v každém lese i zahradě. V bučinách se mimo strakapouda bělohřbetého a s. velkého vyskytuje také strakapoud malý (ten obývá hlavně staré sady, doubravy a porosty podél řek, v posledních letech však začíná stoupat do hor). Na Hradisku, v Rožnovském parku a kolem obce Pulčín byl zaznamenán strakapoud prostřední, který se však nevyskytuje v bučinách.

Abychom tento druh mohli účinně chránit, musíme co nejlépe pochopit jeho potřeby (především prostorové). Ačkoliv máme o jeho hnízdním rozšíření v Beskydech poměrně dobré údaje, poznatky o jeho etologii a partnerských svazcích jsou zatím probádány velmi málo, a to i celosvětově. Především nevíme, jaká je velikost hnízdních okrsků, zda jsou ptáci věrni svému hnízdišti, zda zůstávají na hnízdištích celý rok nebo se rozptylují do širšího okolí, jestli jsou lokální populace propojeny, jakého věku se dožívají, jak daleko se od místa narození rozptylují mláďata, zda jsou si páry věrné celý život atd.

Zatímco u běžného strakapouda velkého bylo na území ČR v letech 1934–2017 okroužkováno 24 000 jedinců a poznání o tomto druhu je poměrně dobré, v případě strakapouda bělohřbetého to je pouhých 44 jedinců. Proto jsme započali s kroužkováním tohoto druhu v CHKO Beskydy. Strakapoudi jsou kroužkováni hliníkovým kroužkem, který mají na jedné noze, a červeným kroužkem s bílým kódem na noze druhé.

Více podrobností zjistíte v sekci Výzvy ke spolupráci.

Text a foto Daniel Křenek a Václav Tomášek
Ochrana čejčích hnízd
27.4.2020
Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) patřila ještě v polovině osmdesátých let k běžným ptákům zemědělské krajiny. V té době se její početnost odhadovala na 20–40 tisíc hnízdících párů. Zejména v důsledku intenzifikace zemědělství její populace klesá dodnes. Podle údajů ČSOP hnízdilo na území ČR v roce 2017 8 500 párů.

V březnu a dubnu 2020 proběhl na polních pozemcích na katastrálním území obce Dolní Lutyně a v blízkém okolí v okrese Karviná monitoring hnízd čejky chocholaté za účelem její ochrany před zemědělskými pracemi. Pětice dobrovolníků vyhledávala čejky sedící na hnízdech a nalezená hnízda se snůškou označovala viditelným způsobem tak, aby tato hnízda byla uchráněna před strojními pracemi.

První hnízdo bylo objeveno a označeno dne 18. 3. Do konce druhé dekády dubna se podařilo označit celkově 27 hnízd se snůškou. Pouze jedno hnízdo bylo opuštěno v důsledku zemědělské činnosti, dalších šest pak v důsledků jiných okolností. Již 17. 4. byla pozorována první úspěšně vylíhnutá mláďata (viz foto), která většinou instinktivně vyhledala bezpečnější prostředí v nízkých porostech v okolí pole.

Velký dík patří všem účastníkům monitoringu, především jeho koordinátorovi Pawlovi Czyžovi, místnímu zemědělci a vášnivému milovníku přírody, dále pracovníkům Zoo Ostrava Ivetě Svobodové a Tomáši Hanzelkovi, kteří jsou stejně jako další zúčastněná Maruška Hánová členy Slezské ornitologické společnosti. Vylíhnutým mláďatům přejeme bezpečné překlenutí nejzranitelnějšího období ptačího života a věříme, že se v dalším roce na polích v okolí Dolní Lutyně shledáme s ještě vyšším počtem jedinců než letos.

Text Emil Morav, foto Pawel Czyž
Zatím tři ze čtyř
22.4.2020
Na přelomu podzimu a zimy loňského roku členové SOS snížili a upravili čtyři hnízda všeobecně oblíbeného čápa bílého v Moravskoslezském kraji. O to s větším napětím očekávali jejich návrat. Jako první se čáp objevil na hnízdě v Ostravě – Staré Bělé. Údaj o pozorování druhu vložila do databáze ČSO Birds.cz paní Dita Ondrejčeková dne 17. 3. 2020, podle zákulisních informací však byl čáp pozorován na hnízdě již o týden dříve. O tom, že se má hnízdící pár čile k světu, svědčí i přiložená fotografie. První pozorování čápa bílého na hnízdě v Raduni v okrese Opava vložil do téže databáze dne 28. 3. 2020 pan Matěj Tvarůžka. Chronologicky třetím v pořadí je hnízdo se sedícím čápem ve Vítkově díky údaji pana Vladimíra Balcara ze dne 15. 4. 2020. Stále čekáme, zdali bude nakonec obsazeno i poslední čtvrté hnízdo v Ostravě – Polance nad Odrou. Naposledy zde prokazatelně hnízdil čáp bílý v roce 2018, z loňského roku jsou jen občasná pozorování víceméně jednotlivců. Jestli bude hnízdo obsazeno letos, se ještě uvidí. S každým dnem ale pravděpodobnost výrazně klesá, třeba se dočkáme v některých z následujících let.

Text a foto Patrik Molitor
Červnové sčítání labutě velké přeloženo na příští rok
22.4.2020
Vzhledem k aktuálnímu stavu panujícímu v ČR v souvislosti s šířením koronaviru bylo červnové sčítání labutě velké po dohodě s hlavním koordinátorem Janem Horou a představiteli jiných zapojených poboček přesunuto na rok 2021. To ale neznamená, že si při vlastních vycházkách do přírody nemusíte druhu všímat. Ba naopak, každá položka uvedená v databázi ČSO Birds.cz má svou váhu.

Děkujeme za pochopení.

Patrik Molitor
Jak to bylo s determinací racka středomořského v Dolním Benešově v roce 2019?
1.4.2020

Někteří z vás možná již zaznamenali anebo možná ještě zaznamenají, že v loňském roce zahnízdil v kolonii racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus) v Dolním Benešově racek středomořský (Larus michahellis). Možná si někteří z vás i na základě přiložené fotografie u článku v časopise Acrocephalus (Ostrava) kladli otázku, jak si autoři mohou být tak jistí tím, že je to racek středomořský a ne blízce příbuzný a těžce odlišitelný racek bělohlavý (Larus cachinnans). Koneckonců by u racka bělohlavého byl i větší předpoklad hnízdění. Věřte, že podobnou otázku si položili samotní autoři i redakční rada časopisu před zveřejněním článku. Není sporu o tom, že nejprůkaznější pro rozlousknutí tohoto determinačního oříšku by byla genetická analýza. Na druhou stranu, kolik z publikovaných článků o hnízdění racka bělohlavého nebo středomořského v ČR tuto genetickou analýzu má? Proto se autoři rozhodli na základě pořízených fotografií hnízdícího páru oslovit předního českého odborníka na determinaci skupiny velkých druhů racků. Ten na části zaslaných fotografií určil racka středomořského a na dalších racka středomořského se znaky také racka bělohlavého. Nezávisle na to redakční rada oslovila autora publikace Gulls of Europe, Asia and North America Klause Mallinga Olsena, světově uznávaného dánského specialistu na determinaci racků, a zaslala mu stejné fotografie. K. M. Olsen určil na všech snímcích racka středomořského a požádal o nahrávku hlasu (kterou bohužel autoři nemají). I přesto mu autoři zaslali ještě další tři fotografie hnízdícího páru z Dolního Benešova v roce 2019. Odpověď K. M. Olsena: Bright yellow legs combined with other characters are perfect for michahellis. It could be published as michahellis. Jeho vyjádření bylo pro publikaci článku zásadní. Chybou ale bylo, že autoři nepřiložili k článku více fotografií dokládající vyšší průkaznost druhu (zejména druhého nekroužkovaného jedince z hnízdícího páru), proto jednu z nich přikládáme aspoň zde. Jaký druh velkého racka v Dolní Benešově letos zahnízdí, uvidíme. Může to být racek středomořský nebo racek bělohlavý, ale třeba to taky nemusí být ani jeden. Spekulace však už kolem toho jsou. Pevně ale doufáme, že tam zahnízdí především racek chechtavý a racek černohlavý (Larus melanocephalus).

Text a foto Patrik Molitor
Acrocephalus (Ostrava) 34
1.4.2020
V novém čísle zpravodaje Acrocephalus (Ostrava) se kromě tradičních příspěvků zabývajících se odchyty ptáků v rákosině Dolního Bartošovického rybníka či mapováním regionální hnízdní populace motáků lužních objevují i zbrusu nové. Vzhledem k velkému zájmu o „populárně-naučnou“ mapovací akci Beskydské houkání (která musela být letos kvůli pandemii zrušena) se může tento „slet“ zaměřený nejen na sovy a lesní kury stát další nepřehlédnutelnou opakující se událostí v regionu. S naší největší chráněnou krajinnou oblastí jsou úzce spjaty další dva příspěvky pojednávající o ochranářsky významných druzích pěvců – již vymizelé lindušce horské a ubývajícímu kosovi horském. V nižších nadmořských výškách se zase skupince regionálních ornitologů podařilo úpravou ostrovů jezera v Dolním Benešově připravit ideální podmínky k rozmnožování pro ubývajícího racka chechtavého, v jehož velké kolonii našlo (snad nikoliv jen krátkodobé) útočiště po jednom páru racka černohlavého a – poprvé v ornitologických dějinách Slezska – i jeho většího příbuzného racka středomořského. Významnou ornitologickou raritou na přelomu let 2018 a 2019 bylo pozorování lyskonoha ploskozobého na Hlučínském jezeře. Pokud vás obsah čísla zaujal, objednat si ho můžete na adrese sos.cso@seznam.cz.

Výbor SOS
Úprava ostrovů v Dolním Benešově
1.4.2020
V úplném závěru měsíce února jsme společně s kolegou Romanem Pechníkem a se souhlasem Kamenolomů ČR provedli úpravu ostrovů na jezeře v Dolním Benešově. Loni se úprava výrazně podepsala na nárůstu počtu hnízdících párů racka chechtavého ‒ hnízdilo jich tam bez mála 1 000. Vzhledem k tomu, že jsme ostrovy upravili loni, předpokládali jsme, že max. posečeme křovinořezem trávu. Při doplutí na ostrovy jsme se nestačili divit ‒ opět byly až nevěřícně zarostlé. Po několika hodinách práce jsme provedli aspoň nezbytné terénní úpravy s vědomím, že až tam vyrazíme opět v zimě, budeme se muset lépe vybavit. Nehledě na adrenalinovou, téměř noční plavbu kajakem v silném a mrazivém větru. Co bychom ale pro ty ptáky neudělali...

Text a foto Patrik Molitor